Ticho před bouří

Ve čtvrtek bych měl podepsat nájemní smlouvu. Je k tomu potřeba ovšem pár dalších věcí. Jako například peníze. A to hned na tři věci. Zaplacení prvního nájmu, zaplacení kauce (což je v podstatě také rovné nájmu) a zaplacení poplatku agentuře, která zprostředkovává pronájem majiteli bytu. Ta si bere také jeden nájem a to hned pro jistotu od obou. Takže 20 minutová prohlídka bytu mne stojí 1000 babek (asi přejdu na ty babky, nezní to tak děsivě).

Peníze bych potřeboval, ale kde je vzít? Nejlépe v bance, ale my, co máme už RIB, víme své. Přesněji řečeno, my co máme RIB, ale nemáme ani přístup ke svému internetovému účtu, ani nemáme šekovou knížku, nebo platební kartu, víme své. Totiž, že hotovostí se tohle platit nedá. Je to podle nějakého zákona o praní špinavých peněz. Teoreticky by to šlo bezhotovostní platbou, ale to bych ji musel podat včas. Včas je 4 dny před splatností (resp. 3 pracovní dny, ale s tím, že v pondělí banky nepracují). Nejlepší by to samozřejmě bylo šekem.

Firma mi poslala v předstihu pravidelné výplaty zálohu minulý týden ve čtvrtek. Mělo to být na účtu v pondělí (pokud by to nebylo pondělí). Takže dnes mi peníze na účet dorazily. Což je jednak pokyn bance k tomu, že mi má poslat šekovou knížku (vyzvednout ji nejde, je potřeba ji poslat na moji "stálou" adresu, právě pro ověření té adresy), tudíž šeková knížka dojde nejdříve v pátek (a to navíc k mé kolegyni domů). Teoreticky bych mohl zkusit podat platební příkaz, ale je velká šance, že by dorazil až v pátek. Hotovost neprojde. Existuje však ještě jedna možnost - šek banky - ten trvá jen dva dny a teoreticky by se to stihnout dalo. Pokud s tím vystavováním začnou dnes.

Šek banky (nevím jak jinak přeložit chèque de banque) je něco jiného než "normální" bankovní šek, kterým si běžný Francouz kupuje chleba. Vystavuje ho přímo banka, většinou na nějakou větší částku, třeba na koupi auta, nebo bytu a zajišťuje jeho krytí tím, že vyžaduje složení hodnoty šeku předem. Tento šek zadarmo není a banky si za něj nechávají dobře zaplatit (byť ale mají často nějaký šek ročně zdarma).

Takže šek banky a bezhotovostní převod by to mohly jakž takž nějak zachránit. Zkusím tedy pro jistotu oba, čímž diversifikuji rizika a zároveň zvětším pravděpodobnost, že se to aspoň někde zasekne. Jak to dopadne, se dozvím ve čtvrtek.

Kromě peněz je potřeba byt také pojistit (je to povinnost nájemníka) a majitel byt nepředá, dokud se nájemník neprokáže pojistnou smlouvou, případně potvrzením. Snažil jsem se chvíli řešit, do kolika tisíc euro potřebuji pojistit svoji platinovou bižuterii, ale nakonec jsem to vzdal a vzal nabídku agentury, která mi pomáhá s hledáním bytu, v rámci programu "all inclusive". Akorát se děsím toho, až budu muset kvůli této agentuře dodat další hromadu potvrzení, včetně toho, že vlastním byt v Praze a že z něho platím daně, abych si mohl vyžádat nějakou dotovanou podporu na úhradu jejích výdajů a případně do toho i zahrnout náklady stěhování.

Na subvenci kauce existuje pro změnu jiná výhoda, je potřeba zase doložit hromadu dokladů, ale když se to podaří, může si člověk vzít bezúročnou půjčku až 500 euro se splatností až 25 měsíců a část kauce s ní zalepit. A tak dále, na všechno existuje nějaká podpora, nebo program.

Mutation, jak tady říkají stěhování za prací (v rámci jedné firmy), je, zdá se, celkem dobrý byznys. Je spousta klientů, kteří hledají bydlení a potřebují pomoc...

Ovšem, když jsem v úplně prvním dotazníku, který mi poslala "moje" agentura, narazil na otázku "Co je důvodem vaší mobility? a) mutace b) nový pracovník" (to je český překlad anglického textu, který vznikl francouzským překladem původního francouzského textu), trochu mě to zarazilo. Doktorka mi sice vždycky tvrdila, že jsem hypermobilní, ale že by příčinou mohla být mutace? Pro jistotu jsem si řekl o původní francouzskou verzi, čímž se tento bod (a řada dalších) vyjasnily.

Realitní absurdita mi ovšem začíná stále více vyvstávat před očima. O víkendu jsem se procházel v okolí (14. obvodu). Realitní kanceláře jsou tady možná četnější, než zastavárny a sex cluby na Žižkově. Z nabídek pak vyplynulo, že cena za byt v Paříži, v dobré části (14., 7. obvod) se pohybuje od 8 tis. do 12 tis. euro za metr čtverečný. A za těch osm je to nejspíš nějaká zoufalost v prvním patře nad křižovatkou, nebo nějaký immeuble standing (což překvapivě neznamená, že se jedná o stojící nemovitost) s výhledem na nádraží.

Podle zákona (nebo možná spíš vyhlášky), nejmenší byt, který se může nabízet (jako byt, nebo spíš prostor k bydlení), musí mít 9 metrů čtverečných. Říkala mi to naše nová asistentka na osobním, která to ví, protože v něm bydlí. Je to mladá holka po škole, ale i tak mi to přijde hardcore. Ale hledá si něco většího (akorát se bojím, co to v tomto kontextu může znamenat). 9 metrový byt samozřejmě nemá sociální zařízení, ani kuchyň - obojí je společné na chodbě.

Že trh je napnutý k prasknutí dokresluje i to, že např. nájem se automaticky navyšuje podle nějakého indexu (navyšování nájmů), který určuje stát. Na druhou stranu, co mají ti chudáci majitelé bytů dělat, když si kupují čtverečný metr za takovou pálku. Nějak se to musí zaplatit.

Díval jsem na cenovou mapu. Lokalita, kde je byt, který si chci pronajmout, se pohybuje v ceně šest až sedm tisíc euro za metr čtverečný. Kousek vedle (cca 200 m) je cena ovšem skoro dvanáct tisíc. Čím to? Je to na břehu Seiny. Ne že bych se nechtěl raději než na vozovnu, dívat na Seinu, ale že by to bylo skoro dvakrát raději? Ty byty tam ovšem stojí, takže o zájemce asi nouze nebude, protože jak říkala moje poradkyně, většinou je to prodané dřív, než vůbec kopnou.