Strohý záznam dnešního dne:
02:00 asi usínám
04:45 vstávám
05:25 nasedám to taxíku směr Roissy
05:50 vysedám v Roissy
07:10 nasedám do letadla směr Mnichov
08:40 taxík směr Mnichov
09:40 pořád taxík směr Mnichov
10:00 setkání u zákazníka
12:30 oběd
14:40 taxík na letiště
17:00 nástup do letadla do Paříže, které mělo odletět 16:55
17:50 odlet
19:15 přílet na CDG
19:45 RER z letiště
20:30 home sweet home
A teď bez seznamu:
Plánovaná cesta taxíkem ráno trvala necelých 30 minut, Périphérique fluide, hlásí tabule hned u vjezdu. Škoda, že to takhle vypadá jen v pět ráno. Neplánovanou půl hodinu navíc využívám k tomu dát si kávu.
V letadle:
Jak to, že má Lufthansa taková pohodlná sedadla a doteď jsem o nich nevěděl. Schválně jsem si rezervoval poslední řadu, aby se mi nikdo nedíval přes rameno až si budu procházet prezentaci. Nebylo to potřeba. Nikdo neseděl ani vedle mne, ani přede mnou.
Letuška, která má na starosti "záď", je jednak děsně přitažlivá, a jednak milá, takovým tím způsobem, že člověk má pocit, že je to výjimečně a výhradně pro něj. Doteď na ni myslím.
Lufthansa dělá rozhodně lepší sedadla, než krosanty. Alespoň, co se kvality umělé hmoty týče.
V Mnichově:
Vyrážím z letiště v taxíku a obdivuji odhlučnění vozu. Vzhledem k tomu, že mám tuhle trasu najetou už ledasčím, překvapuje mne, že to jde i bez ohluchnutí. Poté, co zavolám kolegyni, že všechno jde podle plánu, ať vyrazí z hotelu, dostaneme se do kolony. Objíždíme Mnichov po A99 a nakonec dorážím pět minut před začátkem. S kolegyní dostáváme visačky pro pohyb v areálu, na kterých je na obou moje jméno.
Schůzka probíhá v pohodě a oběd v závodce příjemně překvapí.
Na letiště dorazíme skoro dvě hodiny před odletem. Využíváme to k tomu, že nic neděláme a při tom střídavě mluvíme anglicky a francouzsky (německy se zmůžu už jen na ustálené fráze a jednoslovné věty - např. "ich bin ein Kamarad Herr Kapitan"), podle toho, jak mi dochází slovní zásoba.
Vypadá to, že podle plánu neodletíme, zato si můžeme vychutnat natřískané letadlo. Bodejť by ne, když předchozí let Lufthansa zrušila. Kolegyně, poté, co se jí to už několikrát (u toho předchozího letu) stalo, si ho přestala rezervovat. Lepší je ty dvě hodiny strávit jinde. I když zrovna mnichovské letiště považuji za velice příjemné. Na rozdíl od pařížského CDG, které je pravý opak.
V letadle:
Starší francouzský pár vedle mne nevěřícně zkoumá Milchreis, kterou Lufthansa servisuje ke svačině, a pak se pokouší vyprostit důmyslně připojenou a sofistikovaně složenou plastovou lžičku. Německý inženýrink tentokrát vítězí nad francouzskou improvizací. Při přistání je skvělá viditelnost a Paříž září do noci s dominantní Eiffelovkou a La Défense.
Po přistání:
Pro návrat volím RER, je to jistější a když člověk nastupuje na letišti, tak i pohodlné. Nějaká Ruska řve do telefonu na celý vagón. Asi si myslí, že jí nikdo nerozumí.
Za hoďku jsem doma. Měl bych sice spát, ale dvě kávy udělaly své. Zkusím tedy něco napsat. Ale neměl bych zabředat do hlubokých myšlenek, je obtížné je pak udržet.
Včera jsem se dozvěděl, že moje složka podaná v rámci žádosti o pronájem, byla přijata. Vypadá to, že na mne čeká lukrativní 1+1 s výhledem na tramvajovou vozovnu.
V pátek letím znovu do Mnichova. Doufám, že tam bude ráno stejná letuška, jako dneska...
Žádné komentáře:
Okomentovat