Myslel jsem, že přes víkend si najdu čas a něco napíšu. Zdálo se to jako dobrý nápad. Po několikátém dotazu: "Tak, co, jak to tam vypadá?" by byla i motivace. Nicméně, byly i pochybnosti. Začnu tedy upozorněním: Vše je bez záruk a bez závazků.
Dnes jsem se byl projít poprvé trochu po okolí. Ne, že bych tady byl úplný nováček, ale přece jenom, role se trochu změnila. Zatímco dříve to byla spíš příležitostná záležitost, když jsem našel trochu času (v rámci služebních povinností), teď to byla vlastně zcela regulérní náplň pro volnou neděli.
Hned v úvodu jsem prozkoumal nejbližší okolí, abych zjistil, jestli si budu moci koupit něco k snědku, nebo je všude bez výjimky zavřeno. Ovšem vyvedla mne z omylu pekárna hned přímo naproti. No vida, hlady neumřu. (Což není úplně přesné, protože nějaké sýry a salámy ještě mám, ale bez pečiva to není úplně ono.) Vzpomněl jsem si, co říkal kdysi můj kolega. Normálně je v neděli zavřeno, je to nařízeno, ale pekárnu zavřít nejde. Jak to, ptal jsem se tehdy. No to prostě nejde...
Což také nebyla úplně pravda, protože tahle pekárna měla podle otvírací doby zavřeno hned dva dny v týdnu - v pátek a v sobotu. Ale je také fakt, že hned asi o 30 metrů dál je druhá pekárna, která nejspíš má v pátek a v sobotu otevřeno.
Nakouknul jsem do té na rohu, jmenuje se poeticky La Normandie, zachytil vůni čerstvých baget a chvíli sledoval, co většina lidí bude kupovat. Docela nepřekvapivě kupovali bagety - bagety obyčejné, "venkovské", s mákem - ale i nějaký ten dortík, pletýnku nebo zákusek. Proč ne, když je neděle.
Pak jsem se vydal směrem do centra a netrvalo dlouho, když jsem narazil na první zajímavost - velib. Z přistaveného "parkovacího automatu" jsem ovšem úplně nepochopil, jak to funguje, takže se o tom zmíním někdy příště. A o kousek dál jsem objevil zajímavou uličku, která se od ostatních kolem výrazně lišila. Jednak tím, že byla plná lidí a jednak tím, že byla plná otevřených obchodů a stánků vyložených nejrůznějším zbožím "základní" potřeby, sýry a mořskými plody počínaje a vínem a medem konče. Počítám, že nejspíš má nějakou výjimku od místní radnice. Na sýry byla radost pohledět, ryby zase nešlo necítit. U stánku s rybami měli i čerstvě připravenou paelu z mořských plodů, kterou prodávali do krabiček na váhu. Vypadalo to dobře, ale bohužel, ze směsi jsem poznal z mořské fauny jen krevety (které vypadaly lákavě), a na zbytek se necítil ještě dostatečně připraven, takže ani to, že místní to zjevně kupovali rádi, mě nepřesvědčilo. Možná příště.
Bylo celkem hezky, pokračoval jsem tedy dál do centra a protože dokonce i vysvitlo sluníčko, řekl jsem si, co s načatým polednem a zvážil možnost vycházku protáhnout o jízdu autobusem. Nikdy předtím jsem tady autobusem nejel a navíc jsem měl zcela prozaický důvod, chtěl jsem podívat do jednoho obchodu (pokud by teda byl otevřený), který byl přes řeku na druhé straně města. A jako náhodou jsem se zrovna ocitl na zastávce autobusu, který tam jel. A jako náhodou autobus zrovna přijel.
Zastávky autobusů tady se trochu liší od těch našich. Také tam mají seznam stanic linky, ale místo detailního jízdního řádu, tam je jenom tabulka, která říká, že ta která linka, jede v určitém dni, nebo části dne, v určitých intervalech. Např. v pracovní dny ráno po 8 minutách a v neděli kolem poledne po 15 minutách. Pak je tam ještě ale taková malá tabule s displejem, která ukazuje, za jak dlouho který autobus přijede (a ukazuje to vždy pro dva po sobě). Nedá se tedy dopředu přijít přesně na čas, ale zase, kdo někdy jel v Praze autobusem ví, že třeba ve špičce jsou vypsané časy spíš orientační právě v tom intervalu. Možná se to dá zjistit někde na internetu, ale na to nemám vybavený telefon.
Do autobusu se nastupuje zásadně předními dveřmi, které jsou vybavené značkovačem, jak pro běžné lístky tak pro místní "šalinkartu" a každý si při nástupu tedy může hned svůj cestovní doklad označit. Kdyby na to náhodou zapomněl, tak ho řidič vyzve amplionem :). Druhými dvěřmi se vystupuje a třetí dveře nejsou. Jak prosté. Jako čerstvý majitel Naviga jsem si tedy pípnul a pak už se jen nechal unášet po uličkách i bulvárech a přitom se kochal architekturou, velkorysým uspořádáním širokých ulic a tím jak i tu nejširší ulic jsou stánkaři schopní ucpat. Provoz byl mírný, sluníčko svítilo, cesta ubíhala v poklidu.
Protože jsem si nebyl jist, kde přesně je hledaný obchod, ale věděl jsem jen, že je někde v okolí, rozhodl jsem se použít techniku a zkusit štěstí s bezdrátem. Vytáhl jsem svůj obstarožní iPod, zapnul wifi a začal hledat nějakou veřejnou síť. Když pominu podezřele se tvářící jména jako "hpsetup" (kterých bylo překvapivě hodně) a nebo síť "FreeWiFi", která možná byla free, ale ne průchozí, tak na mne většinou vyskočilo 10 až 20 sítí soukromých. Ani slibně znějící "GoogleGuest" se mi nepodařilo hacknout. Nakonec jsem tedy skončil před prodejnou PizzaHut, kde na dveřích slibovali Wifi zdarma. Což nebyl úplný blud, ale když jsem se k ní připojil, ukázalo se, že musím zadat věk, pohlaví, jak často chodím do Pizzy Hut a nakonec i emailovou adresu a potvrdit, že jsem si všechno přečetl a souhlasím s tím, že budu dostávat, pro mě zcela důležité, novinky ohledně Pizzy Hut. Napadlo mne, že cena za tuhle wifi zdarma je příliš vysoká. Naproti u mekáče pak pro jistotu wifi nefungovala vůbec, ale místo toho jsem objevil jinou a nakonec se i připojil, abych se vzápětí dozvěděl, že obchod, který hledám, je asi 200 metrů od místa kde jsem a je skutečně zavřený. Sedl jsem tedy místo toho na autobus a vyrazil zpět.
Původně jsem si chtěl dát v mekáči něco k jídlu (ano i fastfood tady mají), ale bylo tam narváno, stejně jako ve vedlejším Quicku, takže nakonec to zase vyšlo na KFC nedaleko od místa, kde momentálně bydlím. Po cestě zpátky jsem ještě nakoupil potřebné bagety a na recepci v ubytovně je požádal, aby mi vrátili asi 1.300 Euro, které jsem "omylem" zaplatil při příjezdu. Bohužel, vypadá to tak, že mi to skutečně vrátí (což jsem původně myslel, že udělají tak, že zruší tu původní transakci), takže jsem zvědav jak se Citi pochlapí a o kolik Euro budu po konverzích z korunového účtu tam a zpět chudší.
Sice bylo hezky, ale asi mě něco ofouklo, takže po zbytek odpoledne jsem převážně ležel, lil do sebe čaje a v závěru večera pak našel čas na psaní.
Pokud se někomu zdá, že to nemá hlavu ani patu, tak se mu to nezdá. Postupně snad přibudou (minimálně ta první).
Dnes jsem se byl projít poprvé trochu po okolí. Ne, že bych tady byl úplný nováček, ale přece jenom, role se trochu změnila. Zatímco dříve to byla spíš příležitostná záležitost, když jsem našel trochu času (v rámci služebních povinností), teď to byla vlastně zcela regulérní náplň pro volnou neděli.
Hned v úvodu jsem prozkoumal nejbližší okolí, abych zjistil, jestli si budu moci koupit něco k snědku, nebo je všude bez výjimky zavřeno. Ovšem vyvedla mne z omylu pekárna hned přímo naproti. No vida, hlady neumřu. (Což není úplně přesné, protože nějaké sýry a salámy ještě mám, ale bez pečiva to není úplně ono.) Vzpomněl jsem si, co říkal kdysi můj kolega. Normálně je v neděli zavřeno, je to nařízeno, ale pekárnu zavřít nejde. Jak to, ptal jsem se tehdy. No to prostě nejde...
Což také nebyla úplně pravda, protože tahle pekárna měla podle otvírací doby zavřeno hned dva dny v týdnu - v pátek a v sobotu. Ale je také fakt, že hned asi o 30 metrů dál je druhá pekárna, která nejspíš má v pátek a v sobotu otevřeno.
Nakouknul jsem do té na rohu, jmenuje se poeticky La Normandie, zachytil vůni čerstvých baget a chvíli sledoval, co většina lidí bude kupovat. Docela nepřekvapivě kupovali bagety - bagety obyčejné, "venkovské", s mákem - ale i nějaký ten dortík, pletýnku nebo zákusek. Proč ne, když je neděle.
Pak jsem se vydal směrem do centra a netrvalo dlouho, když jsem narazil na první zajímavost - velib. Z přistaveného "parkovacího automatu" jsem ovšem úplně nepochopil, jak to funguje, takže se o tom zmíním někdy příště. A o kousek dál jsem objevil zajímavou uličku, která se od ostatních kolem výrazně lišila. Jednak tím, že byla plná lidí a jednak tím, že byla plná otevřených obchodů a stánků vyložených nejrůznějším zbožím "základní" potřeby, sýry a mořskými plody počínaje a vínem a medem konče. Počítám, že nejspíš má nějakou výjimku od místní radnice. Na sýry byla radost pohledět, ryby zase nešlo necítit. U stánku s rybami měli i čerstvě připravenou paelu z mořských plodů, kterou prodávali do krabiček na váhu. Vypadalo to dobře, ale bohužel, ze směsi jsem poznal z mořské fauny jen krevety (které vypadaly lákavě), a na zbytek se necítil ještě dostatečně připraven, takže ani to, že místní to zjevně kupovali rádi, mě nepřesvědčilo. Možná příště.
Bylo celkem hezky, pokračoval jsem tedy dál do centra a protože dokonce i vysvitlo sluníčko, řekl jsem si, co s načatým polednem a zvážil možnost vycházku protáhnout o jízdu autobusem. Nikdy předtím jsem tady autobusem nejel a navíc jsem měl zcela prozaický důvod, chtěl jsem podívat do jednoho obchodu (pokud by teda byl otevřený), který byl přes řeku na druhé straně města. A jako náhodou jsem se zrovna ocitl na zastávce autobusu, který tam jel. A jako náhodou autobus zrovna přijel.
Zastávky autobusů tady se trochu liší od těch našich. Také tam mají seznam stanic linky, ale místo detailního jízdního řádu, tam je jenom tabulka, která říká, že ta která linka, jede v určitém dni, nebo části dne, v určitých intervalech. Např. v pracovní dny ráno po 8 minutách a v neděli kolem poledne po 15 minutách. Pak je tam ještě ale taková malá tabule s displejem, která ukazuje, za jak dlouho který autobus přijede (a ukazuje to vždy pro dva po sobě). Nedá se tedy dopředu přijít přesně na čas, ale zase, kdo někdy jel v Praze autobusem ví, že třeba ve špičce jsou vypsané časy spíš orientační právě v tom intervalu. Možná se to dá zjistit někde na internetu, ale na to nemám vybavený telefon.
Do autobusu se nastupuje zásadně předními dveřmi, které jsou vybavené značkovačem, jak pro běžné lístky tak pro místní "šalinkartu" a každý si při nástupu tedy může hned svůj cestovní doklad označit. Kdyby na to náhodou zapomněl, tak ho řidič vyzve amplionem :). Druhými dvěřmi se vystupuje a třetí dveře nejsou. Jak prosté. Jako čerstvý majitel Naviga jsem si tedy pípnul a pak už se jen nechal unášet po uličkách i bulvárech a přitom se kochal architekturou, velkorysým uspořádáním širokých ulic a tím jak i tu nejširší ulic jsou stánkaři schopní ucpat. Provoz byl mírný, sluníčko svítilo, cesta ubíhala v poklidu.
Protože jsem si nebyl jist, kde přesně je hledaný obchod, ale věděl jsem jen, že je někde v okolí, rozhodl jsem se použít techniku a zkusit štěstí s bezdrátem. Vytáhl jsem svůj obstarožní iPod, zapnul wifi a začal hledat nějakou veřejnou síť. Když pominu podezřele se tvářící jména jako "hpsetup" (kterých bylo překvapivě hodně) a nebo síť "FreeWiFi", která možná byla free, ale ne průchozí, tak na mne většinou vyskočilo 10 až 20 sítí soukromých. Ani slibně znějící "GoogleGuest" se mi nepodařilo hacknout. Nakonec jsem tedy skončil před prodejnou PizzaHut, kde na dveřích slibovali Wifi zdarma. Což nebyl úplný blud, ale když jsem se k ní připojil, ukázalo se, že musím zadat věk, pohlaví, jak často chodím do Pizzy Hut a nakonec i emailovou adresu a potvrdit, že jsem si všechno přečetl a souhlasím s tím, že budu dostávat, pro mě zcela důležité, novinky ohledně Pizzy Hut. Napadlo mne, že cena za tuhle wifi zdarma je příliš vysoká. Naproti u mekáče pak pro jistotu wifi nefungovala vůbec, ale místo toho jsem objevil jinou a nakonec se i připojil, abych se vzápětí dozvěděl, že obchod, který hledám, je asi 200 metrů od místa kde jsem a je skutečně zavřený. Sedl jsem tedy místo toho na autobus a vyrazil zpět.
Původně jsem si chtěl dát v mekáči něco k jídlu (ano i fastfood tady mají), ale bylo tam narváno, stejně jako ve vedlejším Quicku, takže nakonec to zase vyšlo na KFC nedaleko od místa, kde momentálně bydlím. Po cestě zpátky jsem ještě nakoupil potřebné bagety a na recepci v ubytovně je požádal, aby mi vrátili asi 1.300 Euro, které jsem "omylem" zaplatil při příjezdu. Bohužel, vypadá to tak, že mi to skutečně vrátí (což jsem původně myslel, že udělají tak, že zruší tu původní transakci), takže jsem zvědav jak se Citi pochlapí a o kolik Euro budu po konverzích z korunového účtu tam a zpět chudší.
Sice bylo hezky, ale asi mě něco ofouklo, takže po zbytek odpoledne jsem převážně ležel, lil do sebe čaje a v závěru večera pak našel čas na psaní.
Pokud se někomu zdá, že to nemá hlavu ani patu, tak se mu to nezdá. Postupně snad přibudou (minimálně ta první).
Žádné komentáře:
Okomentovat