V minulém příspěvku jsem si posteskl, že pařížské letiště není příliš přívětivé. Dnes mi to letiště vrátilo i s úroky.
Maje na dnešek v plánu služební cestu, v podstatě se stejným programem jako v úterý, nechtěl jsem nic ponechat náhodě. Možná proto, že bych mohl potkat zase nějakou výjimečnou letušku, nebo proto, že jsem nechtěl vstávat na poslední chvíli, šel jsem spát dřív, už před půlnocí. Pro změnu jsem se probudil ve 3:00 a už nezabral. Cesta na letiště pak proběhla standardně dobře a všechno vypadalo v pohodě do doby, než mne zastavila bezpečnostní kontrola a chtěla prohledat můj baťůžek - jiné zavazadlo jsem na jeden den s sebou neměl. A hned na první pokus z něj zkušeně vylovila můj oblíbený nožík.
- Monsieur, vy máte nožík!
- Mám, je na něm něco špatného?
- Nožíky jsou zakázány.
- Ale to je malý nožík, normálně s ním létám.
- To není možné, nožíky jsou zakázány.
Pokusil jsem se je přesvědčit tím, že jsem přesně s tímhle nožíkem už prošel přes kontrolu v Praze a v Zurichu (na obou ho vytáhli, zkontrolovali a zase mi ho vrátili s tím, že je OK). Ani jsem nezmiňoval, že jsem s ním už, nechtěně, prošel několikrát i bez kontroly. To ovšem nemělo (poměrně očekávaně) žádný vliv. Prý si mám dát nožík do baťůžku a ten zaregistrovat na check-inu jako zavazadlo. Argumentoval jsem tím, že v baťůžku mám spoustu věcí, ať už osobních, nebo pracovních (včetně počítače), které z bezpečnostních důvodů nemohu poslat jako zavadlo - navíc v baťůžku, který nelze nijak zabezpečit.
Tak si prý mám ty věci vyndat a dát si je do igelitky a baťůžek s nožíkem poslat. Že by to znamenalo v podstatě dát do igelitky celý obsah baťůžku jim divné nepřišlo. Jinak to nejde a hlavně si mám pospíšit, nebo to nestihnu a letadlo mi uletí a oni za to nemůžou. Vytáhl jsem poslední trumf. Letím jenom na den a večer se vracím. Nemohl bych tedy ten nožík tady někde nechat a večer si ho vyzvednout? Ukázalo se, že to byla řečnická otázka.
Vydal jsem se tedy zpátky do terminálu na check-in, což mi ovšem díky komplikovanému způsobu propojení jednotlivých zón, zabralo víc času, než jsem čekal, takže jsem tam zjistil, že check-in je už zavřený a mohu si maximálně zkusit přerezervovat let na pozdější a pak to zkusit znovu (tedy poslat nožík v baťůžku jako zavazadlo). Což se mi nechtělo. Druhá varianta, že bych nožík zahodil, také nepřipadala v úvahu, neboť, kromě toho, že to je kvalitní nůž, mám k němu navíc osobní vztah.
Už jsem volal kolegyni, ať mě na jednání omluví, že jsem se zasekl kvůli nožíku na pařížském letišti a vypadá to, že není cesta jak to udělat, abych mohl odletět a zároveň o něj nepřišel, nebo neriskoval ztrátu jiné důležité věci. Zachránila mne až letuška od Lufthansy (tentokrát to byla milá, čokoládová kráska, s velkýma hnědýma očima :)), která se mi předtím snažila pomoc na check-inu. Když jsem za ní rezignovaně přišel, ať mě odhlásí z letu, že zjevně neodletím, poradila mi, ať si přehodím rezervaci na další let, a na check-inu podám jenom nůž!
A tak se taky stalo.
Nůž dali do velké červené obálky a řekli mi, ať to zanesu vedle na registraci nadměrných zavazadel (sic). Pro jistotu jsem se ještě zeptal, kde si to pak vyzvednu v Mnichově - tak tam to vyjede normálně na páse. Asi nikoho nepřekvapím, když napíšu, že to tam na páse normálně nevyjelo, ale zato to vyjelo na speciálním výdeji pro nadměrná zavazadla, po asi 20 minutách, co jsem na to čekal na normálním páse...
(Teď si čtenář představí, že uběhlo pět hodin.)
Stojím na check-inu Lufthansy na letišti v Mnichově, před zpátečním letem a chci poslat nůž zpátky, stejným způsobem jako sem přišel. Tentokrát už ani milá, ani čokoládová, ani kráska, je ovšem neoblomná. Jak prý bych si představoval, že by to měla poslat? Říkám, že tak jak to došlo sem, v obálce pro speciální předměty. Podle ní ovšem nic takového v Lufthanse neexistuje. Tvrdím, že minimálně v Lufthanse v Paříži to existuje a tak se můj nůž dostal do Mnichova. Ona kontruje tím, že to možná existuje v Paříži, ale v Mnichově na to zařízení nejsou. Ať dám nožík do baťůžku a pošlu to celé. Opakuji důvody, proč to nejde. Ona opakuje důvody, proč nejde, co chci já. Prý může poslat jako zavazadlo něco, co má nejméně 3 kila a vypadá jako zavazadlo. Navíc na mne zkouší mluvit francouzsky (poté co zjistí, že letím do Paříže). Bohužel, umí francouzsky asi tak jako já, takže se moc daleko nedostaneme.
Nedostaneme se ovšem dál ani anglicky, takže nakonec rezignuji a jdu se na bezpečnostní kontrolu zeptat, jestli s tím nožíkem můžu letět, nebo ne. Chlapík před business třídou ho otevře, přiloží na svoji ID kartu na krku, zjevně přeměří délku ostří a prohlásí, že to je OK, ať klidně jdu dál přes kontrolu.
Paráda, jsem v terminálu, i s nožíkem a Mnichov se tímto přidává k "nožík friendly" letištím. CDG získává další černý puntík (teď jsem jenom zvědav, co mne tam potká příště). Lufthansa dostává květinku za letušku v Paříži, a černý puntík, za neschopnost v Mnichově. A pak, babo raď, která letecká společnost je dobrá a jak to poznat.
Pro pochybovače jenom upřesním, že normálně se snažím, když někam letím, nožík nechávat doma, ale protože jsem zvyklý ho nosit pořád s sebou, občas na to zapomenu. Dneska mě to stálo naštěstí jenom 60 babek za změnu rezervace, mohlo to dopadnout hůř...
5 komentářů:
No tak to byla školácká. Já už se poučila kdysi dávno, když mi z cestovní taštičky, kde běžně mívám i příbor, vyndali příborový nůž, a na argument, že je tupý a má kulatou špičku, říkali, že tupý jsou nejhorší. Ale dali ho tehdy do obálky a cestoval v pilotní kabině a dali mi ho hned po příletu na Maltu. Můj tatínek o pár let později dopadl hůř, nožík taky cestoval v pilotní kabině, ale na brněnském letišti po příletu nedostal nic :-(.
Jo, a ještě dodám, že to obojí bylo dávno dávno před 11. zářím. V dnešní době prostě naivní nebo provokativní... O nožík jsi nepřišel jen díky tomu, že jsi mohl přebookovat na další let, to při charteru na dovolenou jaksi nejde, takže bys o něj nekompromisně přišel. Tak už jsi holt taky poučen :-).
No, školácká to je, ale i tak mne zaráží, že na některých letištích to zjevně problém není, a některých je. Jako by si ta pravidla IATA (nebo, kdo to řídí), každý přiohnul podle svého.
Pak je totiž problém, že nevím jaká na daném letišti platí a ani nevím jak to třeba dopředu zjistit. O tekutinách to všude visí, ale o nožících ne.
Mě by zajímalo (řečnicky samozřejmě), co to musí být za nožík, když jsi kvůli němu ochoten riskovat 1) že nestihneš letadlo 2) že následující letadlu už bude obsazeno 3) že zmeškáš schůzku u zákazníka 4) že naštveš svého šéfa, a budeš považován za neschopného jako důsledek 3), 2) a 1). No a v neposlední řadě jsi ochoten kvůli tomu vysolit 60 babek (předpokládám, že babka je euro), které Ti možná zaměstnavatel neproplatí. Já jsem kdysi kvůli svému nožíku nebyl ochoten riskovat ani 1) a poslušně jsem jim ho tehdy odevzdal.
Snad jedině, že by Tvůj nožík byl z Valyrijské oceli. Pak by měl opravdu nevyčíslitelnou hodnotu a Tvoje eskapáda by byla pochopitelná (zrovna čtu ságu Songs of Ice and Fire od George Martina, tak vím, o čem mluvím).
Viktor: Máš pravdu, že ten nožík není úplně obyčejný Victorinox :). Dostal jsem ho od matky, kdysi dávno, vlastně už si ani nepamatuji, jestli to bylo k maturitě, nebo promoci.
A je fakt, že jsem o tom později přemýšlel a došlo mi, že si dovedu docela dobře představit, že bych se ho vzdal, ale muselo by to být vyváženo něčím jiným (nějakým dobrem), které by z toho plynulo. V tomhle konkrétním případě mi z toho ovšem žádné dobro neplynulo.
Z toho také plyne, že 60 babek jsem zaplatil ze svého.
Okomentovat