La banque-route

Od chvíle, kdy jsem vkročil na francouzskou půdu, pracuji na tom, abych si otevřel účet v bance. Hned první den při obědě jsem uspořádal anketu mezi kolegy. Když málokdo doporučil tu co má, začal jsem si připadat jako doma.

Trochu odbočím, ale rád bych situaci "jako doma" trochu přiblížil. Po více než 20 letech se mi podařilo úspěšně ukončit účet u České spořitelny. Myslím, že po takové době mě nikdo nemůže nařknout z unáhlenosti, ale prostě "spořka" to má v paži. Přestože mi šlo jen o běžný účet a neměl jsem žádné připojištění nebo spoření, nebo jiný výhodný produkt a ani jsem nechtěl osobního bankéře, stejně se spořce podařilo mne otrávit do té míry, že jsem udělal chlapské rozhodnutí s tím seknout. Jednou provždy.

Teď mám účet u mBank, což by nebyla špatná alternativa, v podstatě mi služby vyhovují, ale něco tomu chybí. Jednak vize, o co bance vlastně jde, což dokumentuje pár přemetů v komunikaci, nabídce a konečně i plnění slibu "banka bez poplatků", jednak poněkud nevyrovnané provedení (internetového portálu) obsahující velice užitečné a praktické věci na jedné straně a totální zbytečnosti na druhé straně a jednak poměrně špatně maskovaná snaha zákazníka nalákat a pak odřít (viz konverzní lístek měn pro platby v zahraničí). Dnes už bych mBank nedoporučil, spíš, jak říká klasik, je to nejmenší zlo.

Protože u mBank ale moje platební karta (historicky raritní embossovaný "delfín" bez embossu) fungovala mizerně, resp. nefungovala v polovině případů a karta od spořky jí v tom úspěšně konkurovala, musel jsem si nakonec pořídit ještě kreditku, abych mohl platit v zahraničí. Od Citi. Která je OK do chvíle, kdy potřebujete něco bance sdělit. Třeba to, že nefunguje výpis v omezeném období. Pak zjistíte, že mBank je skutečně nejmenší zlo.

Takže s touto skepsí jsem přistupoval k výběru banky ve Francii. Pár tipů jsem v anketě ale dostal. Třeba, že se mám vyhnout La Poste (což je sice pošta, ale mají také svoji banku - asi jako naše Poštovní banka), nebo, že si mám připravit 5 až 10 Euro na poplatky (a pak, že jsou u nás banky drahé), apod. Odpovědi v anketě měly jinak společnou ještě jednu věc - žádná nebyla nadšená - s výjimkou kolegy, který si právě otevřel účet v nové bance Boursorama, čistě internetové a bez poplatků. Něco jako naše mBank, ale s horším jménem a matkou, která také nemá v Česku moc dobrou reputaci. Přesto to ale vypadalo skvěle, objednání účtu přes internet, dodání dokumentů přes internet a ovládání banky (jen a) přes internet. Měli i zajímavou nabídku ohledně platební karet, takže to byla první volba, kterou jsem zkusil. Bohužel, jak se ukázalo, ne pro mne. Pro otevření účtu bylo potřeba doložit vlastnictví účtu v jiné (kamenné) bance. Asi jako by mBank vyžadovala, aby, kdo si chce u ní otevřít účet, musí napřed doložit, že už má minimálně dva měsíce účet u spořky. Pro domorodce, kteří se s bankovními účty už nejspíš rodí, to problém není, pro někoho, kdo žádný nemá, a v podstatě v systému neexistuje, je to konečná.

Další doporučená varianta byla nějaká místní banka, někde poblíž, "abych to měl blízko na pobočku". Marně jsem argumentoval tím, že na pobočku chodím vrcholně nerad, že tam i nerad telefonuji a že ani nestojím o osobního bankéře. Podle doporučení místních by to byla výhoda. Přestože jsem chvíli váhal mezi slovutnými jmény nakonec jsem si, z důvodů racionálních i iracionálních vybral banku, která nebyla úplně francouzská a nebyla "úplně všude" a na pobočku se nakonec vypravil.

Jak jsem psal, důvody byly různé. Zaujala mne nabídka "all-inclusive" a také výhodná nabídka na MasterCard Platinum, stačí mít stálý příjem a 50.000 Euro na účtu a karta a vedení účtu je zdarma ;-). Ale vážně, v porovnání s LCL, Crédit Mutuel, nebo BNP Paribas se to cenově až tak nelišilo a způsob tarifikace byl pro mne zdaleka nejpřehlednější.

Takže jsem dorazil na pobočku, vybaven občankou, pracovní smlouvou a dobrozdáním od zaměstnavatele o tom, kolik budu měsíčně vydělávat (protože normálně bych musel doložit poslední výplatnice, ale ty jsem neměl). Na místě sice úředník vyjádřil zájem se mnou dále usilovat o otevření účtu, ale zdůraznil, že potřebuji le justificatif de domicile. A adresa hotelu, kde bydlím, stačit nebude. Po zevrubné analýze situace jsme společně k dospěli k závěru, že přímé řešení neexistuje (viz můj předchozí příspěvek). Pak úředník navrhl, že bych si mohl zkusit dočasně otevřít účet v nějaké jiné bance, která to nevyžaduje, a až budu mít svoji domovskou adresu, tak se k nim vrátit. Potom se buď zastyděl, nebo mu došlo, že taková banka ve Francii není a i tato varianta padla. Po dalším brainstormingu vyrukoval s nápadem, že bych se mohl (minimálně pro potřeby úředního šimla) ubytovat u nějakého známého Francouze, pak by problém s doložením domácí adresy přešel na něj a mohl by se použít obvyklý postup s fakturou za telefon, elektřinu apod.

Po návratu z banky jsem hned vyhlásil soutěž o dobrovolníka, který mne ubytuje. Zájem kolegů mne překvapil. Přihlásila se pouze jedna kolegyně, se kterou to už pár let táhneme, takže nešla do úplně neznámého podniku, a tím to také vyhrála. Napsala mi dobrozdání, že mě ubytuje, přidala k tomu doklad o zaplacení daně z nemovitosti a fakturu za elektřinu a považovala celou věc za vyřízenou. Ne tak bankovní úředník, který kontroval tím, že daň z nemovitosti není dokladem o tom, že tam skutečně bydlí, a faktura za elektřinu je starší více než 3 měsíce. Námitka, že EDF vystavuje faktury ročně a tudíž další bude až za rok, ho neobměkčila. Ostatní potenciální dokumenty potvrzující vztah k danému bytu byly napsány na jejího manžela. Po dalším brainstormingu, který jsem už jen sledoval zpovzdálí, se ovšem opět podařilo najít nějaký další dokument (rozpis plateb), který by snad mohl situaci zachránit. Ovšem jestli se to skutečně podaří se dozvím nejspíš až příští týden. A na tom, který den přesně se to dozvím také záleží, jestli mi přijde první výplata. Kolegyně se ovšem nabídla, že v nejhorším si to mohu nechat poslat na její účet.

V mezičase jsem vyplňoval nějaký dotazník z osobního, a mimo jiné v něm byla i kolonka na uvedení dvou osob, které by bylo možné kontaktovat v nouzi. Tak jsem tam začal vyplňovat otce, ale když jsem došel k telefonním číslům a emailu, tak jsem se zarazil. Otci by mohli poslat maximálně ostatky :). Začal jsem pátrat v paměti a zjistil jsem, že nikoho, kdo by uměl francouzsky (dost dobře na to, aby mohl reagovat na kritickou situaci) a zároveň nebyl Francouz, neznám. Takže to opět vyhrála moje oblíbená kolegyně. Prostě je potřeba mít někoho, kdo už Francouzem je, a má vás rád :).