Daně

Bohužel, nebude to žádné romantické vyznání, ale úvaha veskrze praktická. A bude to děsná nuda (což jsem zjistil, až když jsem to dopsal). Takže se vůbec nestyďte to nečíst :).

Rok se přehoupl, a opět nastala doba mrazů a daňových přiznání. Sám si ho podávám už od nepaměti (14 let), posledních 5 let dokonce online (s digitálním podpisem). Tudíž pro mne nebylo nijak těžko představitelné, že podám letos daňové přiznání z Francie.

Musím přiznat, že jsem se o to už trochu zajímal ještě před odjezdem a některé věci mne už tehdy zaujaly. Ovšem až teď došlo na lámání chleba a úvahy se staly ryze pragmatickými. Ještě předtím, bych ale rád zmínil něco ohledně poslední výplatnice, která došla před pár dny. Už jsem psal, že francouzská výplatnice je větší, momentálně už to jsou dva listy A4, hustě popsané, a chodí zásadně domů. Firma aspoň ušetří za pohůnky z osobního, kteří s tím jinak stráví pár hezkých dní (u středně malé firmy). Takže výplatnice přišla a protože jsem více než většině z toho, co na ní bylo, nerozuměl, vydal jsem se za šéfem. Ten mi vysvětlil, že prvních 8 řádek v podstatě nesmí mít žádný vliv, neboť jednotlivé sumy, které se tam odečítají (za dovolenou, nemoc), se posléze přičítají a tudíž na konci vyjde totéž, co bylo na začátku.

Pak bych teoreticky měl vidět položku symbolizující naturální výhodu v podobě služebního automobilu, ale protože naše účtárna zatím nebyla schopna tuto informaci během posledních 3 měsíců zpracovat, tak ji tam momentálně nevidím.

Dalších 20 řádků jsou jednotlivé srážky na zdravotní a sociální pojištění. Systém je tak složitý, že je potřeba je na výplatnici vyjmenovat jednotlivě. Pro mne, jako laika, je důležité pouze to, že všechny částky se od výplaty odečítají.

Následují (mohou následovat) položky, které nejsou předmětem daně, což u mne je např. měsíční průkazka na MHD, kterou mi firma částečně proplácí. Po nich přichází unikátní věc, státní příspěvek, který je navíc zdaněn. Principiálně jde o to, že stát si strhává něco jako daň (tedy nejmenuje se to daň, ale je to přímá platba státu), a zároveň ji ale zdaní a strhne si i tu daň z ní. Sice na to všichni nadávají, ale na druhou stranu se nebojí uznat, že takovouto vychytávku prosadit, mohl jedině někdo, kdo se vyzná.

Pak následuje 13 řádek, které se mne v podstatě netýkají, protože nesouvisí přímo s výplatou, ale pouze vyjmenovávají jednotlivé platby, které platí navíc zaměstnavatel. Aby se to nepletlo, je v tabulce (kromě legendy) na to 6 sloupců, rozdělených po dvou na příjmy, poplatky a poplatky zaměstnavatele. Je tedy jasné, že se to na jednu stránku nemůže vejít. Navíc tam je ještě hezky celý měsíc po dnech a u každého dnu je uvedeno, pokud jsem si vzal dovolenou (a jakou), nebo měl náhradní volno, nebo neschopenku.

Na konci to pak korunuje malá tabulka, která uvádí souhrn základních hodnot pro daný měsíc a průběžný součet pro zdaňovací období. Na začátku je pro změnu jednoznačná identifikace podle nějakých norem, takže tam mám "úroveň", a "koeficient", což jednak souvisí s tím, na jaké pozici a v jakém oboru pracuji a hlavně jak dlouho. Na to jsou státem definované tabulky. Francouzská výplatnice je poměrně zajímavá.

Vstupní data bychom měli. Teď je potřeba zjistit algoritmus, kterým daň vypočítat. Tedy, přesněji řečeno, kterým příjem přiznat v Česku, protože k tomu mám ze zákona povinnost. Sice jsem prokazatelně a trvale v Paříži, ale protože jsem se větší část roku zdržoval v Praze a měl tam "středisko osobních zájmů" (což je termín, který používá náš zákon), musím příjem z Francie přiznat i v Česku. Protože by to ale bylo proti dobrým mravům, danit mě dvakrát, dohodli se Francie a Česko na dohodě o zabránění dvojímu zdanění (podobně jako se dohodli s dalšími státy), která říká, že když je občan, daňový rezident, jedné země, daněn současně v jiné zemi (např. proto, že tam pracuje a má tam příjem ze zaměstnání), nebude ho jeho domovská země ze stejných příjmů danit znovu.

Filosoficky orientovaný čtenář by si mohl položit otázku, co do toho domácímu státu je, jestli někde jinde vydělávám peníze a také je tam daním (v souladu s dobrými místními mravy). Stát ovšem není postaven na filosofii, takže mu zjevně do toho něco je a zjevně chce urvat něco pro sebe i z toho, co by se normálně odehrálo mimo jeho území a jeho jurisdikci. Takže zatímco normální člověk by usuzoval, že když prvních 10 měsíců pracuji v jedné zemi, tak tam těch deset měsíců dostávám peníze a také je tam zdaním, a když se pak na dva měsíce přesunu do jiné země, tak pro změnu ty dva měsíce dostávám peníze tam a pro změnu je zdaním tam. Stát ovšem považuje apriori své občany za lumpy, co kdyby tam ty peníze nezdanili (což by se lehce mohlo stát, protože např. místní systém do určité výše příjmu daň odpouští) a to by nešlo. Je potřeba svoje občany vyždímat jako citróny. A protože jsou všechny státy stejné, uzavírají spolu tyto dohody.

Existuje několik různých systémů, které se používají, od úplného vynětí, až po žádnou dohodu. Česko a Francie mají spolu dohodu, která se oficiálně jmenuje dohoda o prostém vynětí. V praxi to znamená, že pokud daňový rezident jedné země ve druhé zemi zaplatí daň (přesněji řečeno, druhá země si strhne daň), tak ta první země mu tu daň dovolí odečíst, ale jen do výše, které odpovídá poměrem příjmům. V případě, že by si druhá země strhla víc, má smůlu. V případě, že by zaplatil míň, doplatí to v zemi své rezidence. Znamená to tedy, že občan zaplatí minimálně tak jako tak daň, kterou by platil, kdyby měl stejné příjmy doma, může zaplatit víc (pokud druhá země uplatní vyšší sazbu), nemůže ale zaplatit míň. Asi tušíte, proč je tenhle systém mezi státy nejoblíbenější.

Vyzbrojen těmito informacemi jsem tedy vyrazil na účtárnu, že potřebuji potvrzení o příjmech za rok 2011, abych to mohl (radostně) dodanit v Česku. Ukázalo se ovšem, že to nebude tak jednoduché. Jednak, z nějakého důvodu, který mi není úplně jasný, má naše firma zdaňovací období od začátku prosince do konce listopadu (údajně proto, že peníze za listopad, jsou poslední peníze, které fyzicky dostanu v daném kalendářním roce - za prosinec je dostanu až v lednu, atd.) a jednak, z nějakého blíže neurčeného důvodu, mi firma všechny příjmy (i za listopad) posunula až do prosince, takže vypadly ze zdaňovacího období. Což mělo dva důsledky. Pro potřeby českého daňového přiznání jsem provedl daňový únik (ovšem zcela bez vlastního přičinění), pro potřeby francouzského daňového přiznání se mi pěkně zvedla daňová sazba pro nové zdaňovací období, protože tam budu mít o listopad víc. Udělal jsem si malou simulaci a vypadá to, že tahle chybka mě bude stát skoro 400 babek na daních navíc. Takže zkoumám, jak přesvědčit místní systém, aby mi tu listopadovou výplatu vyplatil skutečně už v prosinci.

Při výpočtech vyšel najevo zajímavý úkaz, související s českým daňovým systémem, který se nazývá "superhrubá mzda". Výkladem mi to začíná asociovat UltraOne (viz předchozí příspěvek). Superhrubá mzda je zajímavý institut, který se ovšem těžko v cizině vysvětluje. Vede k otázkám "proč jako?", "nebylo by lepší prostě zvýšit základní sazbu?", apod. Tazatele většinou omlouvá neznalost absurdity českého Bananistánu a např. to, že zavedení superhrubé mzdy vede k tiché devalvaci daňových úlev. Jedním z důsledků superhrubé mzdy je, že dodaňované příjmy ze zahraničí jsou přidávány ve výši 1,34 krát větší, než v jaké byly prokázány, kde 1,34 je právě magický koeficient superhrubé mzdy. Frantíci se svým zdaněným státním poplatkem jsou ve srovnání se superhrubým maglajsem úplní žabaři.