Ve čtvrtek dorazila pračka. Neobešlo se to ovšem bez překvapení. Nejprve mi došla hlasová zpráva (minulou sobotu), které jsem nerozuměl ani slovo. Musel jsem to v pondělí dát poslechnout své kolegyni. Ukázalo se, že to je rozvážková služba a že je mám zavolat. Což jsem učinil a dozvěděl se, že by mi mohli ve čtvrtek dovézt pračku, ale že to ještě potvrdí ve středu. Ve středu mi zavolal automat, že druhý den mezi druhou a čtvrtou odpoledne u mne budou s pračkou. Přijel jsem tedy po obědě domů a ukázněně čekal (a pracoval) na ten zázrak.
O půl třetí mi volal rozvážeč, že nemůže najít moji adresu, ať mu dám jinou. Dal jsem mu tu, na kterou se minule chytl závozník od Amazonu, ale ani to nepomohlo. Prý mám vzít auto a počkat na ně u místní radnice a pak je navigovat k sobě. Bohužel nevím (nejsem si úplně jist), kde je místní radnice, takže nakonec jsem zvolil kompromis a poslal je k obchodnímu centru, kam jsem mohl dojít pěšky. Takže takto vypadá rozvoz až do bytu. Mám pocit, že příště budu tvrdší, měli by se tu adresu pomalu naučit. Ovšem je fakt, že asi ani místní radnice neví přesně, jak se moje ulice jmenuje. Už vyměnili cedulky (kde udělali drobnou opravu), ale ne všude. Navíc to vypadá, že každý to píše trochu jinak a kreativitě se meze nekladou.
Hned jak pračka dorazila, vypral jsem první dávku. Jednak na zkoušku, a jednak, že mi došly košile, což byla zároveň dobrá příležitost vyzkoušet zánovní žehlící prkno, sušák a žehličku. Zdá se, že to nějak funguje. Nicméně od toho uspořádat pračkové orgie mne odradila jedna věc, na kterou jsem se už několik týdnů (ba i měsíců) připravoval. Potřeboval jsem zajet do IKEI koupit skřín(ě) do ložnice. Minulý víkend jsem provedl rekongnoskaci terénu, zjistil, že IKEA je OK, skříně tam principiálně mají a cesta tam ani není tak dlouhá, jako byla ta první. (To jsem ovšem jel na jinou pobočku.) Tedy, přesněji řečeno, cesta by nebyla tak dlouhá, kdybych po cestě zpátky dvakrát špatně nesjel z dálnice a v důsledku pak přijel asi z 20 km zajížďkou a z úplně druhé strany. Principiálně to ovšem mělo být lepší.
Využil jsem šampáňové soirée v práci a požádal kolegu, jestli by mi nepomohl skříně převézt. Jednalo se totiž o poměrně velké balíky, např. korpus skříně měl zabalený 60x243x9 cm a vážil skoro 60 kg a ty korpusy byly dva, takže bylo jasné, že sám to nedám. Původně jsem myslel, že to objednám na Internetu, ale ukázalo se, že rozvážková služba by mi to nejspíš složila před domem (takže bych pomoc nakonec stejně potřeboval), navíc nebylo jasné kolik dní by to trvalo, než by to dovezli (musel bych si tedy zase uvolnit z práce), a nakonec by mě to stálo i pár babek. Kolega ovšem (patrně pod vlivem Becherovky) nabídku na sobotní dobrodružství naštěstí přijal.
Původně jsem počítal s tím, že si budu muset půjčit dodávku, abych tam balíky naskládal. Kromě těch dvou korpusů jsem tam měl ještě 4 dveře v podobném rozměru, které dohromady navíc přidaly dalších 60 kg, a dále poličky a šuplíky. Nakonec to vycházelo dohromady na 260 kg a i když bychom to naštosovali všechno na sebe, tak by to nakonec mělo přes půl metru na výšku. Kolegové v práci mě ovšem přesvědčovali, že to naskládám do svého služebního auta, ať se na dodávku vybodnu. Takže jsem zvážil i tuto variantu a protože dodávky se sice daly v IKEI půjčit, ale nedaly se dopředu zarezervovat, vyrážel jsem nakonec dnes ráno s tím, že variant je několik a podle možností se uvidí, jak a v čem to nakonec dovezu.
S kolegou jsme se sešli v 9 ráno před firmou. Krátká simulace se sklopenou zadní (větší) polovinou sedadel, a sklopeným sedadlem spolujezdce, hypotézu o převozu vlastním autem nevyvrátila. V IKEI jsme pak byli o půl desáté, abychom zjistili, že tam nikdo není. Což se vysvětlilo záhy tím, že se otvírá až v 10. Nu což, stane se. Mohli jsme si aspoň zaparkovat luxusně ke vchodu. Pak jsme si dali IKEA snídani za babku (krosant, džus a káva) a vyrazili do víru nábytku, resp. do víru skladu. Měl jsem s sebou už v iPodu nahraný seznam, který se dá poměrně přívětivě (pro skříně PAX), vygenerovat na internetových stránkách. Ten seznam dokonce obsahoval pro jednotlivé položky i to, v které řadě, a na kterém místě, jsou ve skladu umístěny. Tedy, obsahoval by, kdyby tam u většiny položek nebylo "kontaktujte prodavače". Naložili jsme tedy tyče na věšáky, panty a jedny dveře a kontaktovali prodavače. Ani mě moc nepřekvapilo, když prodavač pak místo balíku vytiskl seznam a předal nám mapku, že si to mám jít vyzvednout do "depa", které je prý kousek odtud.
Odjezd pak trochu zkomplikovala moje touha využít nabídku na 30 babek bonus, který bych měl dostat za to, že jsem koupil skříně PAX za víc než 300 babek. Mělo to ovšem háček. Ten bonus se nedal hned odečíst, a musel jsem si navíc kvůli tomu vyřídit kartu IKEA Family. Ve skladu to tím pádem měli čas připravit, takže když jsme dorazili, mohli jsme hned nakládat. A musím říct, že Passat v kombíku má něco do sebe. Dostali jsme tam všechno, aniž bychom to někde rvali na doraz, nebo to někde vyloženě zavazelo. Měl jsem trochu obavu, zda tu váhu vydrží sklopená sedadla (na kterých to leželo), ale vypadá to, že sedadla vydrží leccos. Cestou zpátky jsem už naštěstí nebloudil a vykládka už byla bez problémů.
Protože jsem byl poměrně rozehřátý, pustil jsem se hned do stavby korpusů (234x100x60 cm) a šlo to překvapivě snadno (až na jednu chybičku, kterou když jsem zjistil, tak už bylo pozdě ji opravit :)), takže jsem postavil oba dva předtím, než se setmělo a už pak nebylo moc praktické, se dál o něco pokoušet. Jen byl v ložnici při stavbě trochu topologický problém, co s postelí, kterou jsem musel operativně přesouvat, podle toho, kterou skříň jsem stavěl. Nebyl jsem si úplně jist, jestli ty 60 kilové korpusy postavím, ale to nakonec vůbec problém nebyl. Co je ovšem jasné, tu skříň už nikdo nepřestěhuje, protože se v podstatě nedá rozebrat a pokud by se nerozebrala, tak se zase nedá vynést (nehledě na to, že by se nejspíš vlastní váhou při převozu zbortila).
Zítra mě čekají dveře, poličky a další doplňky. A jestli to dobře dopadne, tak se konečně zbavím té hromady krabic v pokoji, kde mám pořád ještě nevybalené oblečení od stěhování z Prahy.
Žádné komentáře:
Okomentovat