Marketing a myčka

Chtěl jsem si koupit vysavač. Přece jenom, už by to neškodilo trochu tady vysát. Také bych potřeboval pračku, abych si mohl vyprat a pak třeba žehličku, abych to vyžehlil. Ale chtěl jsem začít tím vysavačem, zdálo se mi to bezpečnější, než se pouštět do nějakých větších nákupů.

V Praze jsem celkem úspěšně používal vysavač Electrolux, který mi slouží snad možná už 10 let. Koupil jsem si ho poté, co se mi po roce rozpadl původní, který jsem měl v pronajatém bytě a který koupila paní domácí v Makru za výhodnou cenu. A je fakt, že ten nový měl různé vychytávky, které jsem do té doby neznal, ale které jsem velice ocenil. Například samonapínací šňůru (něco jako samonavíjecí, ale s tím rozdílem, že se pořád navíjí a odmotává podle toho, jak člověk s vysavačem cestuje), možnost "zaparkovat" trubky do vysavače ve stojící poloze, možnost vysávat s vysavačem v poloze "naležato" i "nastojato", šňůru tak dlouhou, že se dal vysát celý byt najednou, atd. Všechny tyhle věci jsem předtím u žádného jiného vysavače neviděl, ale když jsem si na ně zvykl, už bych neměnil. Takže jsem se rozhodl, že si koupím stejný.

Což, po 10 letech bylo naivní, ale na druhou stranu, třeba by mohl být ještě lepší. Začal jsem zkoumat nabídky Electroluxu a zjistil jsem, že existuje něco, co se jmenuje UltraOne (za tenhle název by se měli v Electroluxu plácat po zádech několik let, protože bude dost obtížné ho překonat :)) a co se tomu blíží, a mohlo by stejně dobře fungovat. Trochu problém nastal, když jsem se snažil zjistit, který přesně model bych měl koupit. Při letmém pohledu na nabídky online obchodů to vypadalo na model Z 8820 B, ale když jsem se díval na stránky francouzského Electroluxu, tak tam žádný model B nebyl. Zato jsem ho našel na stránkách finského a švédského Electroluxu. Francouzské stránky pro změnu propagovaly Z 8822 R. Stačilo tedy oprášit švédštinu a porovnat, zda a jak se modely liší. Tedy, pokud by to šlo. I za tohle by se mohli v marketingu Electroluxu poplácávat hodně dlouho. Jak zamlžit a znepřehlednit vlastnosti výrobku do té míry, že není možné jednoduchým porovnáním zjistit, v čem se liší, nebo zda se liší.

Nakonec tedy, přestože model B byl zjevně velice oblíbený, rozhodl jsem se koupit model R, přece jenom se mi zdálo jistější, koupit něco, k čemu se výrobce hlásí. A řekl jsem si, že si dám pozor až budu vybírat pračku. To jsem netušil, co mne čeká.

Pračku jsem měl v Praze (shodou okolností) také Electrolux. Byla to taková "geekovská" pračka, s displejem, dala se programovat, ale hlavně mi vyhovovala snad vším. Měla režim "rifle" a stejně tak "ruční praní", k tomu měla doplňkové funkce jako "snadné žehlení", "extra máchání" a "odložený start", které jsem využíval velice často. Tahle pračka byla stará jenom 5 let, takže jsem si určité naděje, ohledně toho ji koupit, dělal. Byly marné. Po celodenním surfování na Internetu jsem zjistil, že existuje model, který se velice podobá tomu, co mám v Praze, ale, z nějakého neznámého důvodu, se prodává jen v Polsku, Maďarsku a Česku. Ve Francii mají jen nižší modely, které nemají "snadné žehlení", ani "geekovský displej", ale zato stojí v přepočtu víc, než ten alternativní model koupený v Česku. Zatracený Electrolux. Trvalo dlouho, než jsem se přesvědčil, že si oblíbenou pračku skutečně nekoupím. Pak jsem začal zkoumat jiné značky, až jsem tedy nakonec vybral jednu od Bosche. Nakonec vyšla i levněji a měla by mít všechno, co jsem si přál. Tak jsem zvědav. Strašně nerad měním věci, které fungují.

Čímž se dostávám k poslední věci, kterou bych rád koupil a tou je žehlička. Zde byla volba překvapivě jednoduchá. Žehličku, která by neměla napařování, se mi totiž podařilo objevit jenom jednu. A za poměrně dobrou cenu na Amazonu. Tak jsem k tomu přihodil ještě jednu SD kartu a prošťouchl znovu svůj oblíbený obchod. Mám tedy nakoupeno, a příští týden bude ve znamení velkého úklidu.

Na závěr bych přidal malou poznámku z úplně jiného žánru. O víkendu jsem se vydal umýt auto. Po cestě z Prahy bylo prosolené a promaštěné docela dost. Měl jsem určité pochyby už předem, protože si doteď pamatuji pokus umýt auto v myčce v Cannes, kde jsem byl před dvěma lety na dovolené. Vypadalo to po umytí lépe jen díky tomu, že před umytím to vypadalo tragicky (v noci se tehdy přehnala nějaká tropická bouře nebo co, a pokryla všechno vrstvou prachu a písku). Po té, co jsem vyloučil všelijakou exotiku, jako mytí bez vody (už od 60 babek), nebo mytí ručně (v podobné cenové relaci), zůstaly mi zase benzínky a případně obchodní centra. Někde na webu jsem se dočetl, že to údajně má být dobré u Totalu, tak jsem si našel nejbližší benzinku, ještě na street view přes google ověřil, jestli tam je myčka a včera jsem tam vyrazil.

Chlapík na kase, mi na opatrný dotaz, zda mohu zůstat sedět v autě, nebo z něj mám vystoupit, odpověděl, že je lepší vystoupit. Pak jsem se na vratech na ceduli dočetl, že je přísně zakázáno zůstávat během mytí v autě, nebo v prostoru myčky. Myslím, že to poměrně dobře vystihuje jeden místní rys. Přestože je na vratech napsáno, že je něco přísně zakázáno (nutno dodat, že vrata byla z druhé strany budovy, takže jsem ceduli neviděl a proto se na to ptal), tak mi pak zaměstnanec (a odpovědná osoba) na můj přímý dotaz, zda to mohu udělat, odpoví, že je lepší to nedělat. Dává mi tak najevo, že respektuje moji osobní svobodu, přísný zákaz uvážit a případně jej porušit. Přesto jsem raději vystoupil. Tím pádem nevím, co se dělo v myčce během mytí, protože jak se myčka spustí, vrata se zavřou a jestli tam naběhnou otroci, nebo automatický robot, je těžké prokázat. Nevýhoda tohohle způsobu mytí (v zimě) je, že člověk postáváním venku trochu promrzne.

No, ale trochu se to aspoň umylo. A stálo to ani ne 9 babek. Tento dílčí úspěch jsem se rozhodl oslavit koupí vývrtky, která v kombinaci s láhví vína, kterou jsem měl už nějakou dobu, nakonec nesla ovoce, přesněji tekutinu. Zítra vyrážím na CPAM (Caisse primaire d'assurance maladie) požádat o sécurité sociale. Už mám připravený svůj dossier. Tak jsem zvědav.