Ve čtvrtek dorazila pračka. Neobešlo se to ovšem bez překvapení. Nejprve mi došla hlasová zpráva (minulou sobotu), které jsem nerozuměl ani slovo. Musel jsem to v pondělí dát poslechnout své kolegyni. Ukázalo se, že to je rozvážková služba a že je mám zavolat. Což jsem učinil a dozvěděl se, že by mi mohli ve čtvrtek dovézt pračku, ale že to ještě potvrdí ve středu. Ve středu mi zavolal automat, že druhý den mezi druhou a čtvrtou odpoledne u mne budou s pračkou. Přijel jsem tedy po obědě domů a ukázněně čekal (a pracoval) na ten zázrak.
O půl třetí mi volal rozvážeč, že nemůže najít moji adresu, ať mu dám jinou. Dal jsem mu tu, na kterou se minule chytl závozník od Amazonu, ale ani to nepomohlo. Prý mám vzít auto a počkat na ně u místní radnice a pak je navigovat k sobě. Bohužel nevím (nejsem si úplně jist), kde je místní radnice, takže nakonec jsem zvolil kompromis a poslal je k obchodnímu centru, kam jsem mohl dojít pěšky. Takže takto vypadá rozvoz až do bytu. Mám pocit, že příště budu tvrdší, měli by se tu adresu pomalu naučit. Ovšem je fakt, že asi ani místní radnice neví přesně, jak se moje ulice jmenuje. Už vyměnili cedulky (kde udělali drobnou opravu), ale ne všude. Navíc to vypadá, že každý to píše trochu jinak a kreativitě se meze nekladou.
Hned jak pračka dorazila, vypral jsem první dávku. Jednak na zkoušku, a jednak, že mi došly košile, což byla zároveň dobrá příležitost vyzkoušet zánovní žehlící prkno, sušák a žehličku. Zdá se, že to nějak funguje. Nicméně od toho uspořádat pračkové orgie mne odradila jedna věc, na kterou jsem se už několik týdnů (ba i měsíců) připravoval. Potřeboval jsem zajet do IKEI koupit skřín(ě) do ložnice. Minulý víkend jsem provedl rekongnoskaci terénu, zjistil, že IKEA je OK, skříně tam principiálně mají a cesta tam ani není tak dlouhá, jako byla ta první. (To jsem ovšem jel na jinou pobočku.) Tedy, přesněji řečeno, cesta by nebyla tak dlouhá, kdybych po cestě zpátky dvakrát špatně nesjel z dálnice a v důsledku pak přijel asi z 20 km zajížďkou a z úplně druhé strany. Principiálně to ovšem mělo být lepší.
Využil jsem šampáňové soirée v práci a požádal kolegu, jestli by mi nepomohl skříně převézt. Jednalo se totiž o poměrně velké balíky, např. korpus skříně měl zabalený 60x243x9 cm a vážil skoro 60 kg a ty korpusy byly dva, takže bylo jasné, že sám to nedám. Původně jsem myslel, že to objednám na Internetu, ale ukázalo se, že rozvážková služba by mi to nejspíš složila před domem (takže bych pomoc nakonec stejně potřeboval), navíc nebylo jasné kolik dní by to trvalo, než by to dovezli (musel bych si tedy zase uvolnit z práce), a nakonec by mě to stálo i pár babek. Kolega ovšem (patrně pod vlivem Becherovky) nabídku na sobotní dobrodružství naštěstí přijal.
Původně jsem počítal s tím, že si budu muset půjčit dodávku, abych tam balíky naskládal. Kromě těch dvou korpusů jsem tam měl ještě 4 dveře v podobném rozměru, které dohromady navíc přidaly dalších 60 kg, a dále poličky a šuplíky. Nakonec to vycházelo dohromady na 260 kg a i když bychom to naštosovali všechno na sebe, tak by to nakonec mělo přes půl metru na výšku. Kolegové v práci mě ovšem přesvědčovali, že to naskládám do svého služebního auta, ať se na dodávku vybodnu. Takže jsem zvážil i tuto variantu a protože dodávky se sice daly v IKEI půjčit, ale nedaly se dopředu zarezervovat, vyrážel jsem nakonec dnes ráno s tím, že variant je několik a podle možností se uvidí, jak a v čem to nakonec dovezu.
S kolegou jsme se sešli v 9 ráno před firmou. Krátká simulace se sklopenou zadní (větší) polovinou sedadel, a sklopeným sedadlem spolujezdce, hypotézu o převozu vlastním autem nevyvrátila. V IKEI jsme pak byli o půl desáté, abychom zjistili, že tam nikdo není. Což se vysvětlilo záhy tím, že se otvírá až v 10. Nu což, stane se. Mohli jsme si aspoň zaparkovat luxusně ke vchodu. Pak jsme si dali IKEA snídani za babku (krosant, džus a káva) a vyrazili do víru nábytku, resp. do víru skladu. Měl jsem s sebou už v iPodu nahraný seznam, který se dá poměrně přívětivě (pro skříně PAX), vygenerovat na internetových stránkách. Ten seznam dokonce obsahoval pro jednotlivé položky i to, v které řadě, a na kterém místě, jsou ve skladu umístěny. Tedy, obsahoval by, kdyby tam u většiny položek nebylo "kontaktujte prodavače". Naložili jsme tedy tyče na věšáky, panty a jedny dveře a kontaktovali prodavače. Ani mě moc nepřekvapilo, když prodavač pak místo balíku vytiskl seznam a předal nám mapku, že si to mám jít vyzvednout do "depa", které je prý kousek odtud.
Odjezd pak trochu zkomplikovala moje touha využít nabídku na 30 babek bonus, který bych měl dostat za to, že jsem koupil skříně PAX za víc než 300 babek. Mělo to ovšem háček. Ten bonus se nedal hned odečíst, a musel jsem si navíc kvůli tomu vyřídit kartu IKEA Family. Ve skladu to tím pádem měli čas připravit, takže když jsme dorazili, mohli jsme hned nakládat. A musím říct, že Passat v kombíku má něco do sebe. Dostali jsme tam všechno, aniž bychom to někde rvali na doraz, nebo to někde vyloženě zavazelo. Měl jsem trochu obavu, zda tu váhu vydrží sklopená sedadla (na kterých to leželo), ale vypadá to, že sedadla vydrží leccos. Cestou zpátky jsem už naštěstí nebloudil a vykládka už byla bez problémů.
Protože jsem byl poměrně rozehřátý, pustil jsem se hned do stavby korpusů (234x100x60 cm) a šlo to překvapivě snadno (až na jednu chybičku, kterou když jsem zjistil, tak už bylo pozdě ji opravit :)), takže jsem postavil oba dva předtím, než se setmělo a už pak nebylo moc praktické, se dál o něco pokoušet. Jen byl v ložnici při stavbě trochu topologický problém, co s postelí, kterou jsem musel operativně přesouvat, podle toho, kterou skříň jsem stavěl. Nebyl jsem si úplně jist, jestli ty 60 kilové korpusy postavím, ale to nakonec vůbec problém nebyl. Co je ovšem jasné, tu skříň už nikdo nepřestěhuje, protože se v podstatě nedá rozebrat a pokud by se nerozebrala, tak se zase nedá vynést (nehledě na to, že by se nejspíš vlastní váhou při převozu zbortila).
Zítra mě čekají dveře, poličky a další doplňky. A jestli to dobře dopadne, tak se konečně zbavím té hromady krabic v pokoji, kde mám pořád ještě nevybalené oblečení od stěhování z Prahy.
28. ledna 2012
24. ledna 2012
Atomerömü
Dostal jsem fakturu za elektřinu od Pražské energetiky (PRE). Asi jsem se někdy dávno v euforii přihlásil k odběru faktury emailem, ale protože PRE vystavuje fakturu jednou za rok, nějak jsem na to zapomněl a teď to přišlo. A byla to mimochodem věc, která mne velice potěšila, protože jsem zrovna hloubal nad tím, jak zjistit rozpis plateb na další období. Při zkoumání faktury jsem si všiml i toho, že je na ní uveden původ dodávané elektřiny (tedy skoro). Nevím, jak dlouho to tam PRE píše, ale já si toho všiml teď poprvé. A bylo to navíc jenom díky tomu, že jsem to hledal. Předtím jsem totiž viděl podobný rozpis na své francouzské faktuře za elektřinu, který mne zaujal daleko víc.
Pro zájemce, z čeho PRE bere elektřinu, je možné najít i na webu zde. Pro rok 2010 (což je to, co mi přišlo na faktuře) tomu jasně kraluje uhlí:
Otázkou zůstává, co jsou ty "neidentifikované zdroje", ale budiž. V českém Bananistánu je možné, že se prostě čtvrtina celkové dodávané energie nedá identifikovat. Asi ji posílá někdo z Baham, patrně tajný dárce. Je ovšem nutno podotknout, že rozbor zdrojů PRE není asi reprezentativní. Pokud to srovnáme např. s tím, co uvádí ČEZ zde:
ČEZ je naštěstí schopen identifikovat veškeré zdroje, není zde tedy prostor ke spekulacím.
No a teď k té faktuře EDF, kde je v podstatě uvedeno toto:
Co zaujme, nebo alespoň mne zaujalo, je poměrně velký rozdíl v jednotlivých podílech. Že je Francie jaderná velmoc se asi ví, ale jaký je toho logický důsledek tak zjevné na první pohled není. Aniž bych se chtěl pouštět do rozboru pro a proti jednotlivých zdrojů, musím konstatovat, že postavit energetickou síť tak, aby byla pokrytá přes 80 % energií z jaderných elektráren, vyžaduje koncepci. Dlouhodobou koncepci. Ne do příštích voleb, nebo do příštího zasedání valné hromady ČEZu. To chce dokonce koncepci delší, než je volební období prezidenta (i když ve Francii může president znovu kandidovat, kolikrát chce). Takže Francie jede v tichosti na jádro a do módních vln a akutních protestních akcí proti jádru se nezapojuje.
Z jiného soudku. Chtěl jsem dát domorodcům možnost ochutnat trochu Česka a tak jsem včera u příležitosti malé týmové oslavy, vytáhl v práci láhev Becherovky a Ferneta. Abych předeslal, šlo mi o to, předvést něco typického (byť ne nutně nejlepšího). I když, těch možností jsem moc neměl. Vozit víno do Francie by se lehce mohlo zvrtnout. Kdysi jsem měl snahu a ptal jsem se jednoho kolegy, jestli by měl chuť ochutnat české (moravské) víno. Odpověděl mi tehdy otázkou, zda to má cenu zkoušet. Na to jsem už odpovědět nedovedl. Takže Becherovka a Fernet.
Bohužel i přes moji snahu (nechal jsem je celý den v autě v garáži) se mi je nepodařilo vychladit. Zároveň musím přiznat, že jsem timing nezvolil úplně vhodně, protože ochutnávka následovala po třech láhvích šampaňského, které bylo překvapivě dobré. Přes tyto drobné komplikace, byla Becherovka přijata v zásadě kladně. Zato Fernet inspiroval ke komentářům, "kdo to nevypije není chlap", případně "to je dovolené prodávat ve Francii?". Snažil jsem se situaci zachránit tím, že Fernet chutná nejlépe na ledu, nebo s tonicem (což ovšem bylo chybně pochopeno některými kolegy tak, že Fernet chutná nejlíp s Tonym). Nakonec se ale ukázalo, že po těch šampáních a Becherovce už byli všichni v takové pohodě, že bylo skoro jedno jak chutná Fernet. Jen jsem zvědav, co uděláme se zbytkem. Jako podomní prodejce bych se ovšem asi neuživil.
Pro zájemce, z čeho PRE bere elektřinu, je možné najít i na webu zde. Pro rok 2010 (což je to, co mi přišlo na faktuře) tomu jasně kraluje uhlí:
| Uhelné elektrárny (uhlí) | 52,35 % |
| Jaderné elektrárny (jádro) | 11,48 % |
| Plynové elektrárny (plyn) | 2,27 % |
| Obnovitelné zdroje energie (OZE) | 4,63 % |
| Kombinovaná výroba elektřiny a tepla (KVET) | 4,28 % |
| Neidentifikováno | 24,99 % |
Otázkou zůstává, co jsou ty "neidentifikované zdroje", ale budiž. V českém Bananistánu je možné, že se prostě čtvrtina celkové dodávané energie nedá identifikovat. Asi ji posílá někdo z Baham, patrně tajný dárce. Je ovšem nutno podotknout, že rozbor zdrojů PRE není asi reprezentativní. Pokud to srovnáme např. s tím, co uvádí ČEZ zde:
| Uhelné elektrárny | 51,06 % |
| Jaderné elektrárny | 46,01 % |
| Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů | 2,93 % |
ČEZ je naštěstí schopen identifikovat veškeré zdroje, není zde tedy prostor ke spekulacím.
No a teď k té faktuře EDF, kde je v podstatě uvedeno toto:
| Uhelné elektrárny (uhlí) | 3,4 % |
| Jaderné elektrárny (jádro) | 81 % |
| Plynové elektrárny (plyn) | 3 % |
| Obnovitelné zdroje energie | 10,7 % |
| Palivové elektrárny (olej) | 1,6 % |
| Jiné | 0,3 % |
Co zaujme, nebo alespoň mne zaujalo, je poměrně velký rozdíl v jednotlivých podílech. Že je Francie jaderná velmoc se asi ví, ale jaký je toho logický důsledek tak zjevné na první pohled není. Aniž bych se chtěl pouštět do rozboru pro a proti jednotlivých zdrojů, musím konstatovat, že postavit energetickou síť tak, aby byla pokrytá přes 80 % energií z jaderných elektráren, vyžaduje koncepci. Dlouhodobou koncepci. Ne do příštích voleb, nebo do příštího zasedání valné hromady ČEZu. To chce dokonce koncepci delší, než je volební období prezidenta (i když ve Francii může president znovu kandidovat, kolikrát chce). Takže Francie jede v tichosti na jádro a do módních vln a akutních protestních akcí proti jádru se nezapojuje.
Z jiného soudku. Chtěl jsem dát domorodcům možnost ochutnat trochu Česka a tak jsem včera u příležitosti malé týmové oslavy, vytáhl v práci láhev Becherovky a Ferneta. Abych předeslal, šlo mi o to, předvést něco typického (byť ne nutně nejlepšího). I když, těch možností jsem moc neměl. Vozit víno do Francie by se lehce mohlo zvrtnout. Kdysi jsem měl snahu a ptal jsem se jednoho kolegy, jestli by měl chuť ochutnat české (moravské) víno. Odpověděl mi tehdy otázkou, zda to má cenu zkoušet. Na to jsem už odpovědět nedovedl. Takže Becherovka a Fernet.
Bohužel i přes moji snahu (nechal jsem je celý den v autě v garáži) se mi je nepodařilo vychladit. Zároveň musím přiznat, že jsem timing nezvolil úplně vhodně, protože ochutnávka následovala po třech láhvích šampaňského, které bylo překvapivě dobré. Přes tyto drobné komplikace, byla Becherovka přijata v zásadě kladně. Zato Fernet inspiroval ke komentářům, "kdo to nevypije není chlap", případně "to je dovolené prodávat ve Francii?". Snažil jsem se situaci zachránit tím, že Fernet chutná nejlépe na ledu, nebo s tonicem (což ovšem bylo chybně pochopeno některými kolegy tak, že Fernet chutná nejlíp s Tonym). Nakonec se ale ukázalo, že po těch šampáních a Becherovce už byli všichni v takové pohodě, že bylo skoro jedno jak chutná Fernet. Jen jsem zvědav, co uděláme se zbytkem. Jako podomní prodejce bych se ovšem asi neuživil.
21. ledna 2012
Na západní frontě klid
Vypadá to, že se život, vyrvaný z pantů, pomalu vrací do, ne sice úplně zcela přesně, vyjetých kolejí. Jak říkají Francouzi s oblibou o Pařížanech - (běžný) život v Paříži je hlavně métro-boulot-dodo.
Métro znamená, že většina Pařížanů stráví nezanedbatelnou část života v metru, nebo jiné běžné hromadné dopravě. Díky tomu, že metro je v podstatě ale skutečně všude, je to pravda více než se zdá. Ohledně dostupnosti metra v Paříži by se dalo bez nadsázky říci, že pokud je člověk ztracen a vydá se libovolným směrem, nejdéle po 15 minutách dojde na nějakou zastávku. Nevýhoda tohoto pokrytí je pak ovšem v tom, že to staví "na každém rohu" a cesta, byť opticky krátká, trvá docela dlouho. Metro je taková obdoba pražské tramvaje.
Boulot je neformální označení práce (ať už jako zaměstnání, nebo jako úkolu, který je potřeba udělat), z českých slov to poměrně dobře vystihuje "džob" :).
Dodo říkají malé děti, když jdou spát. Je to součást dětského slovníku, podobně jako pipi, nebo caca. :)
A tohle se říká o Pařížanech a právě na to začínám přecházet. Zjistil jsem, že se sice dá dojet do práce autem rychleji, ale není to zaručené. Cesta z práce je pak opruz, protože trvá dlouho a pravidelně obsahuje několik krizových situací, takže jezdím tramvají.
Při té příležitosti jsem zjistil, že moje původní ubytování v hotelu mělo několik výhod, které jsem si uvědomil, až když jsem o ně přišel:
- Blízko do práce. Bydlel jsem dvě zastávky tramvají, což zabralo tak 10 minut až čtvrt hodiny, podle toho, jak to jelo.
- Měl jsem v okolí několik pekáren (a všechny dobré). Momentálně se mi nepodařilo v okolí najít dobrou pekárnu. Mám tady sice obchoďák jak prase, ale čerstvé pečivo jsou "piliňáky", dobré pokud se člověk chce udusit, pochutnat si na tom ovšem nejde.
- Měl jsem v blízkosti Carrefour. Momentálně mám v blízkosti Auchan. Ten má sice velký výběr, ale mám pocit, že když kupuji nějaké běžné věci, je to v Carrefouru lepší, ať už to byly sýry, máslo, džem, nebo to obyčejné pečivo. Nakupovat jinde, je pro mne trochu nešikovné, vzhledem k tomu, že většinou nakupuji pár věcí, ale relativně často. Takže zatím přemýšlím, jak to vyřešit.
Během týdne mi také přišel vysavač. Přesněji řečeno, napřed mi přišla SMS od sousedky, že má pro mne vysavač, ať se u ní stavím. Ukázalo se, že pošta si doručení zásilek zjednodušuje tím, že používá sousedy. Proč ne. Sousedka říkala, že si objednává hodně věcí přes Internet, takže ji pošťáci znají, a proto to nechali u ní. Prý zrovna nedávno zprivatizovali ve Francii rozvoz zásilek a tohle je jeden z důsledků - doručit pokud možno jakkoliv. Protože sousedka byla très sympa, těšil jsem se, že si k ní další den půjdu pro žehličku. Říkal jsem jí dopředu, že jsem si toho objednal víc, a že asi něco ještě přijde, ale byla v pohodě, prý jí to vůbec nevadí. No, mně by to taky vůbec nevadilo...
Bohužel, jaké bylo moje zklamání druhý den, když jsem žehličku našel v poštovní schránce :). Musím předeslat, že francouzské poštovní schránky, patrně normalizované v nějakém zákoně o poštovních schránkách, jsou poměrně velké. Ta moje by klidně mohla pozřít korespondenci, která mi chodí, za několik let. Nicméně, přes svoji velikost, otvor je poměrně klasický, asi tak 4x20 cm (aby se tam dala pohodlně hodit i A4 obálka tou užší stranou). No a na mě ze schránky juknul balík asi tak 20x20x30 cm. Vypadá to, že místní pošťáci nejsou tím, čím se zdají být. Teď ještě, aby dorazila i pračka a mohu provést kompletní revitalizaci svého šatníku. Doufám, že ta dorazí ke mně.
V euforii z nového vysavače jsem se dnes pustil do velkého úklidu, prvního od nastěhování a možná prvního od dokončení bytu. A přestože to předtím bylo docela OK, poté to vypadá o dost lépe. Akorát ten vysavač zklamal. Ne, že by nebyl tichý, nebo výkonný, ale jsou na něm patrné určité změny, které oproti mému 10 let starému modelu, bych rozhodně jako pokrok neoznačil. Jestli tohle je UltraOne, tak bych navrhl jako další modely UltraSuperOne, případně UltraMegaOne, které by mohly mít ty funkce, které měl můj starý Electrolux Oxygen.
Jedna věc, která mne zklamala, je kompletně nestandardní řešení pro propojování trubek s hadicí, takže nelze použít jiný nástavec než originál. Další je komplikovaná hadice a hubice, která vypadá, že moc nevydrží a při nestandardním natočení píská. A poslední, nejhorší věc, že moji nejoblíbenější vlastnost, kterou jsem považoval za samozřejmost (u něčeho, co se jmenuje UltraOne), vysavač nemá. Už jsem o tom psal. Jde o samonapínací přívodní šňůru, která se odmotává a namotává, jak s vysavačem cestuji po bytě a jejíž obrovská výhoda je to, že se nikde neplete a nezavazí, protože je pořád za vysavačem, a zároveň je dost dlouhá (9 m) na to, aby se na jednu zásuvku dal vysát celý byt. Tohle tedy soudruzi v Electroluxu totálně zprasili. Protože, kdo to nezná, vůbec nechápe, ale kdo to zkusí, ten už nemůže jinak. Jsem zvědav, jak se vytáhne Bosch s pračkou.
Chtěl jsem si původně nastavit nový bankovní účet, přes intenet banking, ale zjistil jsem, že Spořka má dnes shodou okolností odstávku systému. Tak snad zítra. Když to nešlo, tak jsem si říkal, že bych se mohl aspoň mrknout na Pražskou energetiku, jestli bych si třeba nemohl stáhnout vyúčtování za minulé zúčtovací období, ale PRE má taky odstávku. Tak místo toho smolím blog, ten zatím odstávku nemá :).
Métro znamená, že většina Pařížanů stráví nezanedbatelnou část života v metru, nebo jiné běžné hromadné dopravě. Díky tomu, že metro je v podstatě ale skutečně všude, je to pravda více než se zdá. Ohledně dostupnosti metra v Paříži by se dalo bez nadsázky říci, že pokud je člověk ztracen a vydá se libovolným směrem, nejdéle po 15 minutách dojde na nějakou zastávku. Nevýhoda tohoto pokrytí je pak ovšem v tom, že to staví "na každém rohu" a cesta, byť opticky krátká, trvá docela dlouho. Metro je taková obdoba pražské tramvaje.
Boulot je neformální označení práce (ať už jako zaměstnání, nebo jako úkolu, který je potřeba udělat), z českých slov to poměrně dobře vystihuje "džob" :).
Dodo říkají malé děti, když jdou spát. Je to součást dětského slovníku, podobně jako pipi, nebo caca. :)
A tohle se říká o Pařížanech a právě na to začínám přecházet. Zjistil jsem, že se sice dá dojet do práce autem rychleji, ale není to zaručené. Cesta z práce je pak opruz, protože trvá dlouho a pravidelně obsahuje několik krizových situací, takže jezdím tramvají.
Při té příležitosti jsem zjistil, že moje původní ubytování v hotelu mělo několik výhod, které jsem si uvědomil, až když jsem o ně přišel:
- Blízko do práce. Bydlel jsem dvě zastávky tramvají, což zabralo tak 10 minut až čtvrt hodiny, podle toho, jak to jelo.
- Měl jsem v okolí několik pekáren (a všechny dobré). Momentálně se mi nepodařilo v okolí najít dobrou pekárnu. Mám tady sice obchoďák jak prase, ale čerstvé pečivo jsou "piliňáky", dobré pokud se člověk chce udusit, pochutnat si na tom ovšem nejde.
- Měl jsem v blízkosti Carrefour. Momentálně mám v blízkosti Auchan. Ten má sice velký výběr, ale mám pocit, že když kupuji nějaké běžné věci, je to v Carrefouru lepší, ať už to byly sýry, máslo, džem, nebo to obyčejné pečivo. Nakupovat jinde, je pro mne trochu nešikovné, vzhledem k tomu, že většinou nakupuji pár věcí, ale relativně často. Takže zatím přemýšlím, jak to vyřešit.
Během týdne mi také přišel vysavač. Přesněji řečeno, napřed mi přišla SMS od sousedky, že má pro mne vysavač, ať se u ní stavím. Ukázalo se, že pošta si doručení zásilek zjednodušuje tím, že používá sousedy. Proč ne. Sousedka říkala, že si objednává hodně věcí přes Internet, takže ji pošťáci znají, a proto to nechali u ní. Prý zrovna nedávno zprivatizovali ve Francii rozvoz zásilek a tohle je jeden z důsledků - doručit pokud možno jakkoliv. Protože sousedka byla très sympa, těšil jsem se, že si k ní další den půjdu pro žehličku. Říkal jsem jí dopředu, že jsem si toho objednal víc, a že asi něco ještě přijde, ale byla v pohodě, prý jí to vůbec nevadí. No, mně by to taky vůbec nevadilo...
Bohužel, jaké bylo moje zklamání druhý den, když jsem žehličku našel v poštovní schránce :). Musím předeslat, že francouzské poštovní schránky, patrně normalizované v nějakém zákoně o poštovních schránkách, jsou poměrně velké. Ta moje by klidně mohla pozřít korespondenci, která mi chodí, za několik let. Nicméně, přes svoji velikost, otvor je poměrně klasický, asi tak 4x20 cm (aby se tam dala pohodlně hodit i A4 obálka tou užší stranou). No a na mě ze schránky juknul balík asi tak 20x20x30 cm. Vypadá to, že místní pošťáci nejsou tím, čím se zdají být. Teď ještě, aby dorazila i pračka a mohu provést kompletní revitalizaci svého šatníku. Doufám, že ta dorazí ke mně.
V euforii z nového vysavače jsem se dnes pustil do velkého úklidu, prvního od nastěhování a možná prvního od dokončení bytu. A přestože to předtím bylo docela OK, poté to vypadá o dost lépe. Akorát ten vysavač zklamal. Ne, že by nebyl tichý, nebo výkonný, ale jsou na něm patrné určité změny, které oproti mému 10 let starému modelu, bych rozhodně jako pokrok neoznačil. Jestli tohle je UltraOne, tak bych navrhl jako další modely UltraSuperOne, případně UltraMegaOne, které by mohly mít ty funkce, které měl můj starý Electrolux Oxygen.
Jedna věc, která mne zklamala, je kompletně nestandardní řešení pro propojování trubek s hadicí, takže nelze použít jiný nástavec než originál. Další je komplikovaná hadice a hubice, která vypadá, že moc nevydrží a při nestandardním natočení píská. A poslední, nejhorší věc, že moji nejoblíbenější vlastnost, kterou jsem považoval za samozřejmost (u něčeho, co se jmenuje UltraOne), vysavač nemá. Už jsem o tom psal. Jde o samonapínací přívodní šňůru, která se odmotává a namotává, jak s vysavačem cestuji po bytě a jejíž obrovská výhoda je to, že se nikde neplete a nezavazí, protože je pořád za vysavačem, a zároveň je dost dlouhá (9 m) na to, aby se na jednu zásuvku dal vysát celý byt. Tohle tedy soudruzi v Electroluxu totálně zprasili. Protože, kdo to nezná, vůbec nechápe, ale kdo to zkusí, ten už nemůže jinak. Jsem zvědav, jak se vytáhne Bosch s pračkou.
Chtěl jsem si původně nastavit nový bankovní účet, přes intenet banking, ale zjistil jsem, že Spořka má dnes shodou okolností odstávku systému. Tak snad zítra. Když to nešlo, tak jsem si říkal, že bych se mohl aspoň mrknout na Pražskou energetiku, jestli bych si třeba nemohl stáhnout vyúčtování za minulé zúčtovací období, ale PRE má taky odstávku. Tak místo toho smolím blog, ten zatím odstávku nemá :).
15. ledna 2012
Marketing a myčka
Chtěl jsem si koupit vysavač. Přece jenom, už by to neškodilo trochu tady vysát. Také bych potřeboval pračku, abych si mohl vyprat a pak třeba žehličku, abych to vyžehlil. Ale chtěl jsem začít tím vysavačem, zdálo se mi to bezpečnější, než se pouštět do nějakých větších nákupů.
V Praze jsem celkem úspěšně používal vysavač Electrolux, který mi slouží snad možná už 10 let. Koupil jsem si ho poté, co se mi po roce rozpadl původní, který jsem měl v pronajatém bytě a který koupila paní domácí v Makru za výhodnou cenu. A je fakt, že ten nový měl různé vychytávky, které jsem do té doby neznal, ale které jsem velice ocenil. Například samonapínací šňůru (něco jako samonavíjecí, ale s tím rozdílem, že se pořád navíjí a odmotává podle toho, jak člověk s vysavačem cestuje), možnost "zaparkovat" trubky do vysavače ve stojící poloze, možnost vysávat s vysavačem v poloze "naležato" i "nastojato", šňůru tak dlouhou, že se dal vysát celý byt najednou, atd. Všechny tyhle věci jsem předtím u žádného jiného vysavače neviděl, ale když jsem si na ně zvykl, už bych neměnil. Takže jsem se rozhodl, že si koupím stejný.
Což, po 10 letech bylo naivní, ale na druhou stranu, třeba by mohl být ještě lepší. Začal jsem zkoumat nabídky Electroluxu a zjistil jsem, že existuje něco, co se jmenuje UltraOne (za tenhle název by se měli v Electroluxu plácat po zádech několik let, protože bude dost obtížné ho překonat :)) a co se tomu blíží, a mohlo by stejně dobře fungovat. Trochu problém nastal, když jsem se snažil zjistit, který přesně model bych měl koupit. Při letmém pohledu na nabídky online obchodů to vypadalo na model Z 8820 B, ale když jsem se díval na stránky francouzského Electroluxu, tak tam žádný model B nebyl. Zato jsem ho našel na stránkách finského a švédského Electroluxu. Francouzské stránky pro změnu propagovaly Z 8822 R. Stačilo tedy oprášit švédštinu a porovnat, zda a jak se modely liší. Tedy, pokud by to šlo. I za tohle by se mohli v marketingu Electroluxu poplácávat hodně dlouho. Jak zamlžit a znepřehlednit vlastnosti výrobku do té míry, že není možné jednoduchým porovnáním zjistit, v čem se liší, nebo zda se liší.
Nakonec tedy, přestože model B byl zjevně velice oblíbený, rozhodl jsem se koupit model R, přece jenom se mi zdálo jistější, koupit něco, k čemu se výrobce hlásí. A řekl jsem si, že si dám pozor až budu vybírat pračku. To jsem netušil, co mne čeká.
Pračku jsem měl v Praze (shodou okolností) také Electrolux. Byla to taková "geekovská" pračka, s displejem, dala se programovat, ale hlavně mi vyhovovala snad vším. Měla režim "rifle" a stejně tak "ruční praní", k tomu měla doplňkové funkce jako "snadné žehlení", "extra máchání" a "odložený start", které jsem využíval velice často. Tahle pračka byla stará jenom 5 let, takže jsem si určité naděje, ohledně toho ji koupit, dělal. Byly marné. Po celodenním surfování na Internetu jsem zjistil, že existuje model, který se velice podobá tomu, co mám v Praze, ale, z nějakého neznámého důvodu, se prodává jen v Polsku, Maďarsku a Česku. Ve Francii mají jen nižší modely, které nemají "snadné žehlení", ani "geekovský displej", ale zato stojí v přepočtu víc, než ten alternativní model koupený v Česku. Zatracený Electrolux. Trvalo dlouho, než jsem se přesvědčil, že si oblíbenou pračku skutečně nekoupím. Pak jsem začal zkoumat jiné značky, až jsem tedy nakonec vybral jednu od Bosche. Nakonec vyšla i levněji a měla by mít všechno, co jsem si přál. Tak jsem zvědav. Strašně nerad měním věci, které fungují.
Čímž se dostávám k poslední věci, kterou bych rád koupil a tou je žehlička. Zde byla volba překvapivě jednoduchá. Žehličku, která by neměla napařování, se mi totiž podařilo objevit jenom jednu. A za poměrně dobrou cenu na Amazonu. Tak jsem k tomu přihodil ještě jednu SD kartu a prošťouchl znovu svůj oblíbený obchod. Mám tedy nakoupeno, a příští týden bude ve znamení velkého úklidu.
Na závěr bych přidal malou poznámku z úplně jiného žánru. O víkendu jsem se vydal umýt auto. Po cestě z Prahy bylo prosolené a promaštěné docela dost. Měl jsem určité pochyby už předem, protože si doteď pamatuji pokus umýt auto v myčce v Cannes, kde jsem byl před dvěma lety na dovolené. Vypadalo to po umytí lépe jen díky tomu, že před umytím to vypadalo tragicky (v noci se tehdy přehnala nějaká tropická bouře nebo co, a pokryla všechno vrstvou prachu a písku). Po té, co jsem vyloučil všelijakou exotiku, jako mytí bez vody (už od 60 babek), nebo mytí ručně (v podobné cenové relaci), zůstaly mi zase benzínky a případně obchodní centra. Někde na webu jsem se dočetl, že to údajně má být dobré u Totalu, tak jsem si našel nejbližší benzinku, ještě na street view přes google ověřil, jestli tam je myčka a včera jsem tam vyrazil.
Chlapík na kase, mi na opatrný dotaz, zda mohu zůstat sedět v autě, nebo z něj mám vystoupit, odpověděl, že je lepší vystoupit. Pak jsem se na vratech na ceduli dočetl, že je přísně zakázáno zůstávat během mytí v autě, nebo v prostoru myčky. Myslím, že to poměrně dobře vystihuje jeden místní rys. Přestože je na vratech napsáno, že je něco přísně zakázáno (nutno dodat, že vrata byla z druhé strany budovy, takže jsem ceduli neviděl a proto se na to ptal), tak mi pak zaměstnanec (a odpovědná osoba) na můj přímý dotaz, zda to mohu udělat, odpoví, že je lepší to nedělat. Dává mi tak najevo, že respektuje moji osobní svobodu, přísný zákaz uvážit a případně jej porušit. Přesto jsem raději vystoupil. Tím pádem nevím, co se dělo v myčce během mytí, protože jak se myčka spustí, vrata se zavřou a jestli tam naběhnou otroci, nebo automatický robot, je těžké prokázat. Nevýhoda tohohle způsobu mytí (v zimě) je, že člověk postáváním venku trochu promrzne.
No, ale trochu se to aspoň umylo. A stálo to ani ne 9 babek. Tento dílčí úspěch jsem se rozhodl oslavit koupí vývrtky, která v kombinaci s láhví vína, kterou jsem měl už nějakou dobu, nakonec nesla ovoce, přesněji tekutinu. Zítra vyrážím na CPAM (Caisse primaire d'assurance maladie) požádat o sécurité sociale. Už mám připravený svůj dossier. Tak jsem zvědav.
V Praze jsem celkem úspěšně používal vysavač Electrolux, který mi slouží snad možná už 10 let. Koupil jsem si ho poté, co se mi po roce rozpadl původní, který jsem měl v pronajatém bytě a který koupila paní domácí v Makru za výhodnou cenu. A je fakt, že ten nový měl různé vychytávky, které jsem do té doby neznal, ale které jsem velice ocenil. Například samonapínací šňůru (něco jako samonavíjecí, ale s tím rozdílem, že se pořád navíjí a odmotává podle toho, jak člověk s vysavačem cestuje), možnost "zaparkovat" trubky do vysavače ve stojící poloze, možnost vysávat s vysavačem v poloze "naležato" i "nastojato", šňůru tak dlouhou, že se dal vysát celý byt najednou, atd. Všechny tyhle věci jsem předtím u žádného jiného vysavače neviděl, ale když jsem si na ně zvykl, už bych neměnil. Takže jsem se rozhodl, že si koupím stejný.
Což, po 10 letech bylo naivní, ale na druhou stranu, třeba by mohl být ještě lepší. Začal jsem zkoumat nabídky Electroluxu a zjistil jsem, že existuje něco, co se jmenuje UltraOne (za tenhle název by se měli v Electroluxu plácat po zádech několik let, protože bude dost obtížné ho překonat :)) a co se tomu blíží, a mohlo by stejně dobře fungovat. Trochu problém nastal, když jsem se snažil zjistit, který přesně model bych měl koupit. Při letmém pohledu na nabídky online obchodů to vypadalo na model Z 8820 B, ale když jsem se díval na stránky francouzského Electroluxu, tak tam žádný model B nebyl. Zato jsem ho našel na stránkách finského a švédského Electroluxu. Francouzské stránky pro změnu propagovaly Z 8822 R. Stačilo tedy oprášit švédštinu a porovnat, zda a jak se modely liší. Tedy, pokud by to šlo. I za tohle by se mohli v marketingu Electroluxu poplácávat hodně dlouho. Jak zamlžit a znepřehlednit vlastnosti výrobku do té míry, že není možné jednoduchým porovnáním zjistit, v čem se liší, nebo zda se liší.
Nakonec tedy, přestože model B byl zjevně velice oblíbený, rozhodl jsem se koupit model R, přece jenom se mi zdálo jistější, koupit něco, k čemu se výrobce hlásí. A řekl jsem si, že si dám pozor až budu vybírat pračku. To jsem netušil, co mne čeká.
Pračku jsem měl v Praze (shodou okolností) také Electrolux. Byla to taková "geekovská" pračka, s displejem, dala se programovat, ale hlavně mi vyhovovala snad vším. Měla režim "rifle" a stejně tak "ruční praní", k tomu měla doplňkové funkce jako "snadné žehlení", "extra máchání" a "odložený start", které jsem využíval velice často. Tahle pračka byla stará jenom 5 let, takže jsem si určité naděje, ohledně toho ji koupit, dělal. Byly marné. Po celodenním surfování na Internetu jsem zjistil, že existuje model, který se velice podobá tomu, co mám v Praze, ale, z nějakého neznámého důvodu, se prodává jen v Polsku, Maďarsku a Česku. Ve Francii mají jen nižší modely, které nemají "snadné žehlení", ani "geekovský displej", ale zato stojí v přepočtu víc, než ten alternativní model koupený v Česku. Zatracený Electrolux. Trvalo dlouho, než jsem se přesvědčil, že si oblíbenou pračku skutečně nekoupím. Pak jsem začal zkoumat jiné značky, až jsem tedy nakonec vybral jednu od Bosche. Nakonec vyšla i levněji a měla by mít všechno, co jsem si přál. Tak jsem zvědav. Strašně nerad měním věci, které fungují.
Čímž se dostávám k poslední věci, kterou bych rád koupil a tou je žehlička. Zde byla volba překvapivě jednoduchá. Žehličku, která by neměla napařování, se mi totiž podařilo objevit jenom jednu. A za poměrně dobrou cenu na Amazonu. Tak jsem k tomu přihodil ještě jednu SD kartu a prošťouchl znovu svůj oblíbený obchod. Mám tedy nakoupeno, a příští týden bude ve znamení velkého úklidu.
Na závěr bych přidal malou poznámku z úplně jiného žánru. O víkendu jsem se vydal umýt auto. Po cestě z Prahy bylo prosolené a promaštěné docela dost. Měl jsem určité pochyby už předem, protože si doteď pamatuji pokus umýt auto v myčce v Cannes, kde jsem byl před dvěma lety na dovolené. Vypadalo to po umytí lépe jen díky tomu, že před umytím to vypadalo tragicky (v noci se tehdy přehnala nějaká tropická bouře nebo co, a pokryla všechno vrstvou prachu a písku). Po té, co jsem vyloučil všelijakou exotiku, jako mytí bez vody (už od 60 babek), nebo mytí ručně (v podobné cenové relaci), zůstaly mi zase benzínky a případně obchodní centra. Někde na webu jsem se dočetl, že to údajně má být dobré u Totalu, tak jsem si našel nejbližší benzinku, ještě na street view přes google ověřil, jestli tam je myčka a včera jsem tam vyrazil.
Chlapík na kase, mi na opatrný dotaz, zda mohu zůstat sedět v autě, nebo z něj mám vystoupit, odpověděl, že je lepší vystoupit. Pak jsem se na vratech na ceduli dočetl, že je přísně zakázáno zůstávat během mytí v autě, nebo v prostoru myčky. Myslím, že to poměrně dobře vystihuje jeden místní rys. Přestože je na vratech napsáno, že je něco přísně zakázáno (nutno dodat, že vrata byla z druhé strany budovy, takže jsem ceduli neviděl a proto se na to ptal), tak mi pak zaměstnanec (a odpovědná osoba) na můj přímý dotaz, zda to mohu udělat, odpoví, že je lepší to nedělat. Dává mi tak najevo, že respektuje moji osobní svobodu, přísný zákaz uvážit a případně jej porušit. Přesto jsem raději vystoupil. Tím pádem nevím, co se dělo v myčce během mytí, protože jak se myčka spustí, vrata se zavřou a jestli tam naběhnou otroci, nebo automatický robot, je těžké prokázat. Nevýhoda tohohle způsobu mytí (v zimě) je, že člověk postáváním venku trochu promrzne.
No, ale trochu se to aspoň umylo. A stálo to ani ne 9 babek. Tento dílčí úspěch jsem se rozhodl oslavit koupí vývrtky, která v kombinaci s láhví vína, kterou jsem měl už nějakou dobu, nakonec nesla ovoce, přesněji tekutinu. Zítra vyrážím na CPAM (Caisse primaire d'assurance maladie) požádat o sécurité sociale. Už mám připravený svůj dossier. Tak jsem zvědav.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)