Taxi parisien

Taxi ve Francii má svoje „špecifíka“, stejně jako cokoliv jiného, co je státem regulované. Nebo, možná bych měl raději napsat taxi v Paříži a „městem regulované“. Každopádně, pro cizince může skýtat určitá překvapení, většinou nemilá.

Stejně jako v Praze je pár velkých taxi služeb (AAA, Citi, atd.) tak v Paříži jsou G7, Taxi Bleu, atd. Rozdíly v cenách nejsou nějak výrazné a pokud člověk vyloženě nejede 100 km, tak je asi jedno, co si vybere. Vybrat si přitom může taxi zelené, větší, menší, dále může chtít řidiče mluvícího anglicky a řidiče beroucího platební karty. Platební karty sice oficiálně berou všichni, ale když se zeptáte potom řidiče, tak je to většinou naopak. A na stojánce taxíků to je tak každý desátý.

Také je možné si objednat taxi telefonem, nebo přes internet, což je obzvlášť cool, protože to online ukáže číslo a značku vozu a i za jak dlouho přijede. Pro cizince, který se chce vyhnout diktování netriviální adresy je to výhoda. Ovšem pozor, za objednání přes internet (nebo přes mobilní aplikaci) se platí příplatek. Navíc je potřeba se kvůli tomu zaregistrovat a koupit si nějaké body, ze kterých se to pak hradí. Prostě řešení „user friendly“ pro francouzsku. Většinou to vyjde na dodatečné dvě, dvě a půl babky. To ovšem není to nejhorší. Pokud si objednáte taxi po telefonu, tak ve chvíli, kdy řidič převezme vaši objednávku (a vyrazí na vaši adresu) zapne taxametr. Takže ještě než nastoupíte, máte najeto třeba už 5 km. Nejzajímavější na tom je, že se to nedá absolutně ovlivnit a které taxi a odkud přijede, je zcela v režii dispečinku. A je na to zákon.

Takže nastupujete do taxíku a už máte třeba deset babek natočeno. Tomu říkám výhoda objednání si taxi online (to platí ovšem i pro taxi objednané na telefonu). To, že je zákazník zcela vydán na milost a nemilost taxislužbě je podle frantíků zcela ok, je přece jasné, že chudák taxikář musí nějak na objednávku přijet a kdyby si to měl jako režii zahrnout do nákladů, tak by to nebylo fér. Přiznávám, že nikde jinde jsem se s podobným principem nesetkal. Zákazník si ovšem rád připlatí, stejně jako za kufr, nebo za čtvrtého pasažéra.

Další specifikum je, že taxi v Paříži se dělí na taxi, které může do Paříže (taxi parisien) a taxi, které do Paříže nemůže (přesněji nemá oprávnění stát na stojánkách). Samozřejmě, licence pro Paříž je dostatečně tučná a taxikáři se to čas od času nebojí dát najevo nějakou tou stávkou. Třeba tak, že zablokují jednu z nejfrekventovanějších křižovatek na periferku, shodou okolností pod okny naší firmy.

Pak se tedy může stát, že přiletíte do Paříže, jdete si vzít a taxík a koordinátor taxíků chce vědět kam jedete, jestli do Paříže, nebo na banlieue. Podle toho dostanete taxík. Nebo tam máte dvě fronty, jako se mi stalo předevčírem na Orly. Vracím se tak zrovna z Barcelony, kde jsem strávil čtyři dny u zákazníka a jdu si pro taxík. (Mimochodem, původně jsem myslel, že z Barcelony bude delší zpráva, ale nakonec z toho sešlo.) A v tom se ke mně vrhne nějaký chlapík a začne mi nabízet dopravu na banlieue. A že prý nemusím čekat tu hroznou frontu (která se vytvořila u taxíků do Paříže) a že mi to vyjde stejně jako s taxíkem a ať se klidně zeptám tady toho zřízence, který mi to potvrdí. Tak se ptám koordinátora taxíků, a ten mi potvrdí, že moje adresa sice není vyloženě Paříž, ale pořád spadá pod pařížské taxíky a mám si jít tedy stoupnout do té fronty vedle. Která vypadá, že bude tak minimálně na dvacet minut.

Chlapík se ovšem nevzdává a tak i přesto, že mi jasné, že to je nějaké šméčko, a přesto že jsem viděl tenhle film, nakonec to risknu (nechce se mi čekat ve frontě a přece jenom chlapík se nebál diskutovat s koordinátorem, což mi minimálně dodalo pocit, že vyloženě podraz udělat nechce).

Samozřejmě nemá vůbec označení taxi, ale dušuje se, že mi vystaví účtenku stejně jako pravé taxi (což byla podmínka, abych to mohl vyúčtovat v cesťáku). Vyjedeme z letiště a já se ptám, kolik to teda asi bude stát. A chlapík říká, že to musí spočítat. Datluje moji adresu do GPS, ale protože má nějakou předpotopní, kde moje adresa není, nakonec, než to zadá, tak už pák kilometrů ujedeme. Když se mu to konečně podaří, je to čtrnáct kilometrů a chce za to šedesát babek. Namítám, že to nepřichází v úvahu, že za šedesát babek jezdím taxíkem z domu na Roissy, letiště Charles De Gaulle, které je dvakrát tak daleko.

Chlapík se to snaží uhrát na noční tarif. Já sice nevím, jaký je přesně noční tarif, ale už jsem několikrát jel na/z Orly (i pozdě večer), takže se nedám a tvrdím mu, že to je normálně taxíkem maximálně pětatřicet babek. On prý ale není taxík, ale transporteur de personnes, takže jezdí za jinou sazbu. Oponuji, že když mi to nabízel na letišti, tak mi tvrdil, že mě to nebude stát víc než taxík. Snaží se mi vnutit, že mám příplatek za to, že jedeme na banlieue. Což vyvracím lehce tím, že byl u toho, když mi koordinátor taxíků potvrdil, že moje adresa patří pod pařížské taxi. Nakonec mu tedy navrhnu, ať mě hodí zpátky na letiště, že si vezmu ofiko taxi. To se mu nechce a nabízí to tedy za padesát babek. Nedám se zviklat a říkám, že to ve firmě nezdůvodním a jsem ochoten mu dát maximálně čtyřicet.

S tím dojedeme ke mně domů, kde mu musím půjčit propisku, aby mi mohl vypsat facture, a když vidím, jak to smolí, tak se nemůžu nesmát. Ještě mě znovu zkouší ukecat na čtyřicet pět, ale nemá šanci, takže to mám nakonec za čtyřicet.

Když jsem pak už byl doma, našel jsem si účtenku od taxíku, kterým jsem v pondělí ráno jel na letiště, abych si to porovnal. Bylo to oficiální taxi, objednané přes internet, za ofiko sazbu, bez příplatků. Stálo to čtyřicet babek a pár centů. Měl jsem měl pocit, že jsem si právě udělal zkoušku B2 z francouzštiny...