Rád bych zmínil ještě jednu historku, která se váže k minulému příspěvku. Ti z vás, kteří létají častěji, to určitě ví, ale když nad tím tak přemýšlím, tak mě napadá, kdo vlastně „častěji“ létá? Znám pár lidí, kteří fakt létají často a daleko. Tak často, že pokud jste viděli tento film, a možná si říkali, že to je nadsázka, tak nejspíš je, ale ne moc. Já jsem oproti nim úplný břídil, ale i tak mám občas pocit, že i při tom svém „domáckém“ létání, mám déjà vu, jak si balím kufr a už to naskakuje samo, automaticky, podle zažitého scénáře -- ponožky, trenky, tílka, košile, pyžamo, kartáček a pastu, atd...
Abych se ale vrátil k tomu, co ti, co létají častěji, vědí. Každá aerolinka má určité charakteristické rysy. Kostýmy letušek počínaje, výsostnými barvami a volacími znaky konče. A některé mají i charakteristické melodie. Tedy aspoň doufám, neboť doteď jsem vlastně věděl o jedné. Přestože jsem (v rámci Evropy) už letěl ledasčím (a ledaskam) utkvěla mi jenom jedna. Vltava od Bedřicha Smetany, kterou pravidelně hrají ČSA, když přistávají v Praze. Je to takový nenápadný detail, který mi ovšem utkvěl nesmazatelně v paměti a vždy, když v Praze přistávám (a že to většinou je s ČSA), tak si to znovu a znovu uvědomuji. Má to nejspíš co do činění s tím, že Praha je, slovy klasika, „město, které musím“. Nebo s tím, že Smetana byl geniální, nebo s tím, že ke stáru začínám blbnout.
Každopádně, když to při přistání slyším, tak mě přitom lehce zamrazí, takovým tím ne nepříjemným způsobem a jsem tou hudbou zcela pohlcen. A pravidelně proklínám letušku, která v nejintenzivnější chvíli do toho potřebuje zahlásit, jak je ráda, že jsme šťastně dojeli. Také jsem rád, a byl bych ještě raději, kdybych ten okamžik mohl vychutnat. Doma normálně nemám potřebu si Mou Vlast pouštět, ale jsou momenty, kdy mne oslovuje opravdu silně. Navíc po přistání, člověk je ohluchlý od motorů, takže vnímá relativní ticho a klid, a zatímco zbytek letadla začne panikařit, aby byl co nejdřív venku, já tam v pohodě a klidu sedím a vychutnávám okamžik jakési katarze z celého letu a přistání a z toho, že jsem v Praze.
Co hrají ČSA při přistání v Paříži netuším, stejně jako co hrají ostatní - Lufthansa, Swiss, Air France, EasyJet, FlyNiki, KLM, LOT, Malév, Norwegian, SAS, Finnish Air, Air Austria, Air Dolomity - při přistání kdekoliv. Nejspíš mi tam chybí ten osobní detail. ČSA byla jediná aerolinka, která pro mne měla skutečně díky tomu určité kouzlo. (ČSA mívá i skvělé posádky, ale jejich marketing celkový dojem pravidelně ničí.)
No a při zpátečním letu ze Sydney do Paříže, se mi stalo něco podobného s Cathay Pacific. Při přistání v Hong Kongu jsem slyšel tohle. Těžko říct, jestli za to mohl osm a půl hodinový let ze Sydney, nebo to, že jsem si romanticky maloval Hong Kong, nebo ohluchnutí z letu, únava a vidina dalších dvanácti a půl hodin, nicméně přesně to se mnou zarezonovalo a úplně jsem se viděl někde jinde. V lehce zakouřeném jazzovém café, kde už zůstalo jenom pár vytrvalců a muzikanti už hrají jen to co zbylo. Nebo za letní noci na zahradě, sám se sklenkou whiskey. A když jsme pak přistáli v Paříži, hráli to znovu, a to už bylo jasné, že ČSA dostalo rovnocenného partnera.
A já zároveň dostal výzvu, která mi nedala spát. Ač jsem měl pocit, že ta melodie je mi povědomá, absolutně jsem netušil odkud a nebo proč. (Pokud někdo tušíte, odkud by to mohlo být známe, tak mi to napište.) A ač jsem se snažil něco vygooglit, neměl jsem šanci. Na internetu je hodně odkazů na různé melodie různých aerolinek, ale tahle tam nebyla. Stejně tak na stránkách Cathay Pacific lze najít kompletní seznam všech filmů a písniček, co jsou k dispozici, ale nikoliv, co hrají v kabině. Stáhl jsem si dokonce i pár aplikací do telefonu, které dokážou podle melodie rozpoznat písničku. Ale buď byla moje interpretace tak mimo, nebo tak krátká (nejspíš obojí), že jsem se se žádnou nechytl.
Nakonec jsem tedy napsal na linku pomoci do Cathay Pacific a říkal si, že tam nejspíš budou mít ze mne legraci. O to větší překvapení bylo, když mi za pár dní došla odpověď, která zněla:
„Vážený pane, během ledna se na našich linkách hrály v kabině tyto skladby...“, následoval seznam asi sedmi písniček, názvů a autorů, „... budeme rádi, když nám napíšete, jestli jste tam našel tu svoji. S pozdravem CP“. Našel jsem ji tam, a pak ji našel i na iTunes...
9 komentářů:
Nojo, to je pro mne velice znama pisnicka... a taky jsem dodnes nevedela, co to je. Mam takovy pocit, ze ji nejake radio u nas pouzivalo bud jako pisnicku, kterou hralo kazdou pulnoc (takova predelova), nebo nejak velice podobne. Ale stoprocentne jista si nejsem. "U nas" znamena na Ostravsku, pomohlo? ;-)
Další Tvůj post, který se mi hodně líbí.
Úplně s Tebou souhlasím a rozumím Tvým pocitům s Vltavou při přistávání v Praze s CSA. Hrávali to už v roce 97, když jsem lítával domů z Británie. Další důvod proč s CSA rád lítám (i když jiné aerolinky jsou určitě lepší) je, že mám vždycky pocit, že mi přišla Praha trochu naproti (když se odněkud vracím a už v tom vzdáleném městě mě vítá čeština a Mladá Fronta). A i když mě čeká třeba několikahodinový let, mám pocit, že už jsem vlastně doma.
Lily was here bych dal. Interpreta bych nevěděl, ale název písničky ano. Moje teorie, proč je mi ta melodie tak povědomá je ten, že je z let 89-90. U mě to byly velmi intenzívní roky, kdy jsem všechno velmi vnímal. Roky, kdy končil gympl, začínala vysoká, roky kdy něco končilo, roky plné očekávání nového. Měl jsem tehdy pocit, že vzduch byl přímo nabitý elektřinou. A obzvláště pak melodie z těch let se mi hodně vryly do paměti. Lily was here sice u mě nikdy nebyla "zásadní" písnička, ale měl jsem ji rád a rozhodně jsem si ji zapamtoval
No, tak teda díky ;-)
Tak s tím, že ti šla Praha s ČSA naproti, jsi to docela vystihl. Vždy, když mě při nástupu do letadla zdravili české letušky, měl jsem z toho radost.
dala jsem do googlu "lily was here movie" a hned první odkaz byl na wiki: http://en.wikipedia.org/wiki/Lily_Was_Here , kde první věta praví o holandském filmu De Kassière (http://www.csfd.cz/film/94049-kassiere-de/diskuze/)
Zdarec, taky bych si tipla, že to musela být znělka nějakýho pořadu, nebo to někde používali na pozadí. Rozhodně mě v té době zahraniční hudba nezajímala, takže to muselo být něco podprahovýho, a řekla bych hodně často... :-)
Aha, tak jestli byl z Eurythmics, tak to bylo tehdy asi fakt tak slavný, že to neminulo ani mě ;-)
No bylo to z Eurythmics tak napůl :).
Malé doplnění: Tak jsem vypozoroval, že když ČSA přistávají v nějakém cizím městě, tak hrají Chariots of Fire od Vangelis
Okomentovat