Představa, že sbalím všechny důležité věci, se ukázala jako naivní. V neděli jsem sice rozsekl otázku "vzít s sebou do Paříže pohovku?", ale měl jsem k tomu důvody, které byly "logické". Určitě to znáte, profláknuté klišé, jak se rozhoduje muž a jak se rozhoduje žena. Muž potřebuje důvody. Když je nemá, musí rozhodnout vůlí. Což málo lidí umí. Žena je za vodou :).
Důvody ovšem byly zcela přízemní. Zjistil jsem, že a) pohovku tam umístím stěží, b) když si odstěhuji i pohovku, nebudu mít kde spát, až se do Prahy vrátím a koupě nějaké matrace "jen na přespání" nevyjde až o tolik levněji jako tahle skvělá pohovka z IKEI. A nakonec si mohu úplně stejnou koupit ve Francii.
Včera jsem se, motivován vlastním úspěchem v rozhodování, vrhl na přípravu stěhování. A jako první rozebral postel (proč ne, když mohu přespat na pohovce). Pak jsem začal procházet věci, které bych si chtěl vzít s sebou a postupem jsem začal zjišťovat, že vlastně ty věci ani vzít nechci. Nebo spíš, že je mi hloupé je brát z bytu, do nějž vlastně patří, a že kašlu na to, jak to dělají Francouzi. Postupně jsem tedy odvolal pračku, vysavač, skoro celé vybavení kuchyně a nakonec i obrazy. Stačilo tedy sbalit jen pár věcí, které jako počítačový nadšenec nemohu nemít a pak vytřídit zbytek aspoň do té míry, aby to pánové dnes zvládli jednoduše zabalit.
Musím totiž pochválit svoji firmu, že mi objednala stěhování "all inclusive", tedy se vším, včetně balení. V praxi to vypadá tak, že přijdou pánové s krabicemi, a vy jim ukážete skříň a řeknete "vše ve skříni, a skříň k tomu". Oni pak zabalí, co je ve skříni, do krabic a skříň k tomu do bublinkové lepenky. Navíc se to dělí i podle toho, jestli ve skříni je oblečení (dokonce donesou speciální krabici s tyčí na ramínka, takže stačí jenom přeskládat obleky, košile a bundy), nebo knihy. Přiznám se, že jsem tedy na to spoléhal a v podstatě si zabalil jen věci, které buď měli originální obal (počítač, monitor, tiskárnu a ostatní věci k počítači, boty, atd.) nebo byly příliš rozprostřené po bytě, na to, aby je mohl někdo cizí jednoduše "vyzobávat" a balit. I to, ale, dalo asi 6 beden.
Když dnes v 9 hodin ráno přijeli dva pánové na balení a dáma, která mi byla přidělena jako pečovatelka (o stěhování), byl jsem v podstatě připraven. Přesto jsem byl překvapen. Pánové se na to vrhli a balili o sto šest, milá dáma se mnou vedla nevázanou konverzaci, aby rozptýlila moje pochyby a před jednou hodinou to bylo hotové. Limit byl do dvou, protože pak jsem už chtěl na letiště, abych v pohodě stihl letadlo ve čtyři odpoledne. V mezičase, co probíhalo balení, jsem dostal za úkol vyplnit formulář pro pojišťovnu, kde byla spousta věcí, rozepsaných podle místností a vždy v kolika kusech a v jaké ceně. Tak jsem tam koumal nad tím, kolik si beru košil a kolik by ty košile asi tak mohly stát a proč mám sice celou skříň plnou oblečení, ale zjevně na ni tady chybí kolonky. U některých věcí jsem vůbec netušil. A když jsem to nakonec spočítal, tak jsem byl docela překvapen, jednak celkovou cenou a jednak tím, že nejvyšší položkou v celém seznamu byla položka "Sportswear", kam spadly všechny outdoorové věci a pár věcí na jachting. A pak, že šifrovačky jsou nenáročná zábava. Člověk si teprve takto uvědomí, kolik do toho vlastně investoval.
Přesto, že jsem toho nakonec dost nechal v Praze, bylo toho celkem asi 30 kousků (ať už krabic, nebo nábytku) a když jsem viděl tu hromady věcí na chodbě, tak jsem se trochu zarazil. Doby, kdy jsem všechny svoje věci naskládal do 70 litrové Gemmy a dvou tašek a odnesl najednou, jsou už zřejmě nenávratně ztraceny. Teď už zbývá jen vyřešit topologický problém, "kam s tím?" v novém bytě. Ten nastane ve čtvrtek, tedy pozítří, kdy by měla akce začít, opět v 9 hodin ráno, na novém působišti. Jsem zvědav.
Ještě jednu věc musím zmínit. Po cestě z letiště jsem si šel na poštu vyzvednout zásilku, kterou mi poslali z banky. Poslali to na moji "domácí" adresu, tedy k mé kolegyni a poslali to tak, že došlo jen oznámení, a musel jsem to osobně jít na poštu převzít a podepsat. Přestože kolegyně bydlí v podstatě "na trase" protáhlo to cestu z letiště asi o hodinu a půl. Jaké bylo moje rozpoložení, když jsem na hotelu zásilku rozbalil a zjistil, že v ní sice je platební karta, ale není k ní PIN, a není tam ani přístupový kód na internet banking a ani šeková knížka, nemohu popisovat, aniž bych se nevyhnul slovům, kterým se, jako gentleman, nemohu nevyhnout.
Počítám, že to přijde v dalších třech zásilkách, nejlépe synchronizovaných (abych si nemohl vyzvednout dvě najednou), a každou si budu muset vyzvednout osobně proti podpisu na té poště. Grrr!
2 komentáře:
Ooops, tak to stěhování a balení nezávidím. Jinak PIN přece nikdy nechodí s kartou, co tě na tom překvapuje?
To, že PIN nechodí s kartou chápu. Ale, to, že nepřijde ani týden po kartě už ne. (Z bezpečnostních důvodů by stačilo poslat dvě zásilky klidně i ve stejný den ale jinou dobu.) Karta totiž přišla minulý týden ve středu (akorát jsem si ji pozdě vyzvedl, protože jsem se k tomu dřív nedostal).
Co mně ovšem víc vadí, že zatím nemohu s účtem vůbec nic dělat. Přitom potřebuji nastavit inkaso minimálně pro elektřinu a pojištění, nemluvě výhledově o nájmu a internetu.
Okomentovat