Když udeřila vedra

Po návratu z dovolené jsem si stěžoval, že počasí v Paříži se vymyká všem zvyklostem a trvale setrvává na 14 stupních, deštích a větrech. Příznivci z Česka naproti tomu hlásili vytrvalé slunečno a teplo. Zdá se, že teplá zima má také svoje mouchy.

Tento týden ve středu se to ale zlomilo. Shodou okolností byli v Paříži moji bývalí kolegové z Prahy a shodou okolností jsme se dohodli, že ve středu si uděláme po práci vycházku do města. V pondělí, bylo hnusně a pršelo, v úterý ještě občas sprchlo a ve středu najednou modrá obloha a slunce jak prase.

Naplánoval jsem předběžně romantickou procházku, protože jsem původně čekal jen jednu kolegyni, ve stylu Paříž za 2 hodiny i s Eiffelovkou a metrem. Trasa měla vést od stanice Vavin, přes Lucemburský park, kolem Odeonu, přes bulvár Saint-Michel, čtvrtí Saint-Germain, k řece, na Pont Neuf, kolem Notre Dame, pak na druhý břeh řeky, Rue Rivoli, Louvre, Concorde, Champs-Elysées a Vítězný oblouk. Tam by se přestoupilo na metro a šestkou by se krásně objela Eiffelovka. Mapy na Google tvrdily, že se to dá zvládnout pěšky do dvou hodin (od Vavin k Vítěznému oblouku). Což bylo přesně to, co jsem chtěl. Toliko teorie. Abych se od ní oprostil, zapomněl jsem si vzít v inkriminovaný den mapu.

Tím pádem nás na trase čekala překvapení. Tak například, Lucemburský park byl převážně zastavěn dětskými atrakcemi a v místě, kde atrakce nebyly, se čile hrál pétanque. Takto jsem si to tedy ze své poslední výpravy nepamatoval a nebylo to jediné, co se mi vytratilo z paměti. Odeon jsem minul, ale zato jsme zabloudili ke kostelu Saint-Sulpice, kde jsem se dozvěděli, že v červnu budou pořádat v kostele vzpomínku na Václava Havla. Na Saint-Germain jsem pak zapomněl odbočit a všiml si toho, až jsem se najednou objevil u své staré známé pobočky Barclays, kde jsem si po příjezdu vyřizoval bankovní účet. No, nakonec jsme se k Pont Neuf dostali, ale když jsem zmínil, že náš čeká ještě jednou tolik, začali všichni remcat, že je bolí nohy, protože museli celý den stát (nebo sedět), je vedro, atd. takže dál už to nepůjde. Naše slavná výprava skončila tedy u Notre Dame.

Palačinky v latinské čtvrti (o čemž se ovšem vedly spory, zda to byla latinská čtvrt) to moc nevylepšily. Kolegyně prohlásila, že v Suchdole dělají lepší a moje banánovo-čokoládová se nedotáhla ani na tu, co si dávám po cestě z práce na rohu u metra. Pozitivní bylo, že jsme se šťastně vrátili domů (do hotelu), a že jsem si i kolem jedenácté večer mohl vyzvednout z garáže auto. Čímž, bych řekl, se moje výpravy do víru velkoměsta zase na nějakou dobu vyčerpaly.

Příchod horka ovšem měl i jiný důsledek. Dlouhodobě neudržitelná krabice od Amazonu na balkóně, fungující jako lednička, se stala v tom okamžiku nepoužitelnou. Se zájmem jsem sledoval, jak teploměr (v krabici umístěný) se vyšplhal ke třicítce (neb na ni svítí slunce), abych pak zjistil, že potraviny to v podstatě ustály, do té doby, než jsem se spotřeboval. V pátek večer jsem tedy hledal na internetu, kdy bych si mohl koupit (co nejrychleji) vytipovanou ledničku. Bohužel se ale ukázalo, že výběr byl poměrné skrovný a nakonec jsem se tedy rozhodl pro Darty (něco jako Datart), ale protože bylo pozdě, rozhodl jsem se to nechat na ráno. A ráno, co by člověk neřekl, ledničku už neměli. Vypadalo to navíc, že ji nemají nikde (až na jeden obchod, který ale byl drahý). Znejistěl jsem, jestli se náhodou nepřestala vyrábět a rozhodl se to v Darty zjistit.

Původně jsem jim chtěl napsat email, ale po průchodu dotazníkem na webu mi to nabídlo, že tam mohu zavolat - nebo nic. Zatnul jsem zuby a zavolal. Ozval se automat, který říkal něco jako, pokud chcete vědět detaily nebo dostupnost u konkrétního produktu, řekněte PRODUKT, pokud chcete udělat objednávku po telefonu, řekněte NÁKUP, pokud chcete kontaktovat záruční servis, řekněte ZÁRUČNÍ SERVIS, atd. Poslechl jsem si tedy celou litanii a na konci do ticha řekl "produkt" jak nejlépe to uměl. Automat na to - promiňte, ale nerozumím tomu co říkáte - a začal znova litanii. Využil jsem to k tomu, abych se ještě více hlasově rozcvičil, zachrochtal si, a na druhou výzvu znovu, jak nejlépe dovedl, odpověděl "produkt". Automat na to - promiňte, ale pořád nerozumím tomu co říkáte, přepnu vás na operátora. Tolik tedy k mojí francouzštině. A to slovo produkt používám skoro denně :).

S operátorkou to bylo o něco lepší, ale i tak jsem si nebyl jist, zda mi skutečně rozumí, nebo jen dělá. Každopádně jsme se nakonec dohodli, že ledničku momentálně skutečně nemají, ale že by měla být začátkem června. Tak uvidíme, zatím tedy bude "teplá" dieta.

Po dlouhé době "volný" víkend jsem se rozhodl také využít k tomu, abych dorazil kuchyňskou linku (resp. její dolní část - horní ovšem nebude) tím, že na ni osadím pracovní desku. Po průzkumu IKEI a Castoramy z toho nakonec vyšla vítězně Castorama, kam jsem tedy včera vyrazil. Nebyla to ovšem pobočka na La Defense, ale někde za Paříží, kde to vypadalo, že budou mít větší výběr. Plán byl koupit standardní desku a nechat ji nařezat na potřebné kousky, přičemž předběžné výpočty ukazovaly, že bych se měl vejít do dvou a půl metru délky. Což se pro změnu podařilo bez nějakého zásadního záseku. Dnes jsem je tedy olepil krycími páskami a přidělal. Už to začíná vypadat jako kuchyň. Jen jsem zjistil, že mě tyhle domácí práce přestávají bavit. Jednak proto, že to je "dočasné" (při stěhování to budu muset stěhovat), jednak proto, že tady bydlím půl roku a je možné, že to v podstatě ani nestihnu dodělat, než se budu zase stěhovat (čímž nechci říci, že plánuji stěhování, ale že to tady vidím spíš krátkodobě, ve srovnání s tím, jak jsem to vnímal ve svém vlastním bytě v Praze, kde mi nevadilo si s něčím vyhrát, nebo to dodělat s odstupem).

A abych tu kuchyň něčím pokřtil, koupil jsem si pánev, jakou jsem předtím neviděl. Přestože je malá, váží skoro dvě kila a je celá z ocele - žádný teflon, titan nebo keramika. Takže se s ní sice špatně manipuluje, ale zato se připaluje. Jsem tedy zvědavý, v čem bude její výhoda. Zapomněl jsem ovšem koupit olej, takže jsem to zatím nezjistil.