Banky po druhé

Předesílám, že půjde spíše o technický příspěvek, navíc napsaný s více než měsíčním zpožděním, takže všichni příznivci akce se mohou vrhnout na něco čtivějšího ;-).

S tím, jak jsem se usadil a začal (hlavně) platit, ale také dostávat peníze mi pořád trochu vrtalo hlavou, co udělat se svojí bankou. Pokud totiž francouzské bankovnictví zůstalo v minulém století, tak moje banka zůstává v době ještě o něco dřívější. V jejím internetovém bankovnictví je možné si nechat udělat výpis položek a nebo zadat příkaz k úhradě (jednorázový, nebo trvalý). Nikde není vidět například, která jsou povolená inkasa, co jsou útraty z karty a co z bezhotovostních převodů, jaký je limit na kartě a jeho čerpání atd. V podstatě mi to připomíná to nejhorší, co jsem zažil v Česku, tedy internetové bankovnictví Citibank. Tam mě to ovšem tak netrápilo, protože jsem to v podstatě nepotřeboval. Tady mě to trápilo, protože mám zábrany do banky telefonovat nebo dokonce chodit, kvůli věcem, které si většinou chci vyřizovat, když mám čas, večer nebo o víkendech.

Udělal jsem tedy průzkum trhu a začal hledat, kterou banku bych chtěl. Podmínkou bylo, že bude online a pokud možno zdarma. Což v podstatě vyloučilo všechny klasické banky a zůstaly tři kandidátky, z nichž dvě byly současně hodnoceny i jako dvě nejlepší banky s internetovým bankovnictvím. ING Direct a Boursorama. První patří do skupiny ING, druhá patří do skupiny Société Générale, která, ač bych to sám neřekl, má ve Francii celkem dobrou pověst. A protože jsem nikde nenašel žádnou ukázku a podle diskusních fór to obě byly dobré banky a navíc mi už narostl hřebínek pro boj s místní byrokracií, rozhodl jsem se založit si účet u obou a pak si vybrat. Jak to probíhalo?

U ING Direct jsem si na webu vyplnil formulář, který mi vzápětí vygeneroval šestistránkový PDF dokument, který obsahoval mimo jiné i návod, co s ostatními papíry udělat. Stačilo to jen vytisknout, podepsat a poslat poštou na uvedenou adresu (bez známky). To jsem udělal v pondělí. V úterý mi přišla SMS, že to přijali, ve středu, že účet založili, ve čtvrtek mi přišly poštou přihlašovací údaje a v pátek platební karta. PIN přišel o něco později, ale v podstatě za týden jsem už měl plně funkční účet. A jako pozornost podniku jsem dostal za otevření účtu 60 babek. To byla úplně jiná zkušenost, než jsem měl s Barclays. Nutno ovšem podotknout, že teď jsem měl všechny dokumenty v pořádku, takže nemohly nastávat výjimečné situace jako předtím.

Z ideálního světa jsem se probudil, když jsem se poprvé přihlásil do svého internetového bankovnictví. Když pominu mohutnou paranoiu, kterou tady mají asi všechny banky z ukradených přihlašovacích údajů, takže přihlašování zabezpečují různými obskurními mechanismy, tak jsem si poprvé připadal, že jsem se přihlásil do nějaké flashové hry. Na stránce všechno blikalo, jezdilo, a hlavně všechno strašně dlouho trvalo. Klik, dlouho nic, pak pomalu stránka naběhla, klik, zase dlouho nic, pak to zase naběhlo. Pak to spadlo úplně. Nekecám. Solidní "server error" (nebo to byl serveur erreur). Jediná barva, kterou se grafik rozhodl použít byla oranžová. No nic, účet jsem sice měl, ale na větvi jsem z toho nebyl, takže mi nic nebránilo udělat totéž u Boursoramy.

Když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Boursorama šla totiž ještě dál a nabízela kompletní vyřízení na Internetu s tím, že i všechna potvrzení a doklady mohu poslat přes web (pokud budu mít oskenované, nebo digitální verze). Pečlivě jsem tedy prozkoumal a připravil si všechny požadované dokumenty a šel do toho. První věc která mne překvapila byl webový formulář, kde bylo uvedeno něco jako tady zadejte soubor s lícovou stranou vaší občanky, na druhém řádku, tady zadejte soubor s rubovou stranou vaší občanky, a dál pak to samé pro výplatnice, faktury atd. Měl jsem samozřejmě vždy jeden doklad v jednom souboru, takže jsem to tam dával vždy dvakrát. Pak jsem se zasekl na požadavku "tady zadejte soubor s vaším podpisem" (který v původních instrukcích nebyl) s vysvětlivkou, pokud ho nemáte, podepište se na bílý papír, ten vyfoťte a fotku přiložte. Což by nebyl problém, kdybych to měl čím vyfotit. Udělal jsem pár neúspěšných pokusů se svojí Nokií C2-01, ale ukázalo, že to není mobil na focení podpisů.

Nenechal jsem se ovšem odradit, našel jsem jednu oskenovanou smlouvu i s podpisem a z ní podpis vypáral a přiložil. To jsem ovšem netušil, že teď teprve nastane zlatý hřeb večera, totiž budu muset celou žádost digitálně podepsat. Protože do toho trochu dělám, mám docela představu o tom, co je digitální podpis, ale absolutně mi nebylo jasné, jak to udělám s tou žádostí, když nemám žádný ověřený klíč. To ovšem nebylo potřeba. Podpis spočíval v tom, že jsem na stránce klepl na nějaké tlačítko, to způsobilo, že mi na mobil zavolal automat, který mi řekl, že mám vyplnit nějaké číslo (které se mezitím zobrazilo na té samé stránce) do nějakého políčka na té samé stránce a když jsem to udělal, tak mi automat řekl, že mám přečíst do telefonu něco ve smyslu - já ten a ten, narozen tehdy a tehdy, tam a tam, potvrzuji, že žádám dnes o otevření účtu. Nic bizarnějšího bych si nedovedl představit ani v nejdivočejším snu. Fascinující na tom bylo, jak se věci v prohlížeči plynule měnily podle toho, co jsem dělal na telefonu a naopak. Nikdy bych netušil, že digitální podpis se dá implementovat takto a počítám, že na tom museli pracovat ti nejlepší odborníci.

A to jsem ještě ze začátku vůbec netušil, co mám kam vyplnit, protože v mém prohlížeči, který používám (Nightly) se žádné číslo, ani políčko kam ho vyplnit nezobrazovalo. I když mi v telefonu automat říkal ať to udělám. Řešením bylo použít Internet Explorer a voilà najednou to tam bylo.

Nakonec to však prošlo, protože asi za 10 dní jsem měl i druhý účet. Internetové bankovnictví u Boursoramy je skutečně jiné. Jednak používá více barev, jednak tolik nebliká a nejezdí a jednak se zdá být i rychlejší. Akorát mám trochu pocit, že řídím nějakou finanční organizaci, a ne jen spravuji svůj účet a také mě trochu deptá třeba to, že abych si zobrazil svoje číslo účtu (takzvaný RIB), musím se explicitně autentizovat kódem, který mi přijde SMSkou. Přístup k číslu účtu je totiž velice citlivý a číslo účtu se tady považuje za velice důvěrnou informaci, kterou říkáte jen svým nejvěrnějším přátelům. Například ve výpise transakcí u inkas žádná čísla účtů nejsou.

V mezičase mi z ING Direct napsali, že chystají nějaký průzkum trhu ohledně ergonomie uživatelského rozhraní pro internetové bankovnictví a jestli mám zájem se toho zúčastnit, ať se přihlásím na uvedené adrese (a nemusím mít žádné předchozí zkušenosti) a pokud mě vyberou, tak pak budu mít asi hodinu a půl pohovor s někým z firmy a dostanu jako kompenzaci 50 babek. Maje před očima stávající flashovou hru, obratem jsem odpověděl, že s nimi souhlasím, že současné řešení je i pro mne zklamáním, a pokud mi na schůzku zajistí rychlou internetovou přípojku a někoho, kdo umí anglicky (abychom se zbytečně nezasekli na mé neznalosti francouzštiny), ukážu jim, jak má vypadat pořádné internetové bankovnictví (měl jsem na mysli mBank :)). Vypadá to ale, že Francie zatím není připravena na tuto revoluci, protože se mi od té doby nikdo neozval. (A to bych tam šel, čistě ze zvědavosti, i zadarmo.)

Důsledkem je, že se mi začínají hromadit platební karty a protože frantíci neumí měnit PIN na kartě jen tak (v zásadě to jde, ale je pro to potřeba vážný důvod, a člověk si ho nemůže vybrat), začínám mít problém si ty PINy zapamatovat, zvlášť pokud je delší dobu nepoužívám. A to mám jenom čtyři. O to, že bych si zapamatoval uživatelská přístupová jména (což jsou osmimístná čísla) a hesla (což jsou další osmimístná čísla) jsem se ani nepokoušel. Ale zato mohu mít šekovou knížku.

A když jsem už byl v dobrém rozmaru, rozhodl jsem se podat žádost o celoroční šalinkartu. Ta je totiž fakt zajímavá. Na měsíční poplatky je levnější než měsíční, navíc se těch měsíců platí jen jedenáct, protože jak každý Francouz ví, minimálně jeden měsíc stráví na dovolené mimo svoje bydliště, nemělo by tedy smysl těch měsíců platit dvanáct. Dále je možné si vybrat placení inkasem z účtu, což spočívá v tom, že si každý měsíc dopravní podnik strhne příslušnou částku sám. Když si člověk vzpomene, že by potřeboval rozšířit nebo ubrat zóny, tak to není problém a dokonce je možné ji i předčasně ukončit a peníze budou vráceny. Takže jakou to má vlastně nevýhodu? Nevím, pořád čekám, že mi něco podstatného uniklo. Co by snad mohlo někomu vadit, že tím ztrácí anonymitu. Díky propojenému systému a kompletní automatizaci je totiž lehce dohledatelné, čím, kdy a kam jsem jel.

Původně jsem chtěl podat žádost přes Internet, ale když jsem ji vyplňoval, tak jsem dostal k bodu, který jsem nemohl v dané chvíli vyplnit (tuším, že to byl RIB pro inkaso) a musel jsem to přerušit. Od té doby, kdykoliv jsem se připojil, byla tam jen hláška, že aplikace je momentálně mimo provoz. Bohužel, bez jakéhokoliv upřesnění, jak dlouho to bude trvat, nebo jak to udělat jinak. Napsal jsem tedy na dopravní podnik, že bych si to rád vyplnil přes Internet, ale že to nefunguje, a jestli by mi mohli říct, kdy to bude fungovat. Odpověď byla, že to mohu udělat na papíře a když jim řeknu adresu, že mi formulář pošlou. Napsal jsem jim adresu, načež mi odepsali, že stejně tak to mohu udělat, když si pro formulář zajdu sám do nějakého kiosku. Zašel jsem si tedy do kiosku pro formulář, poctivě ho vyplnil a poslal poštou, s fotkou a všemi ostatními doklady (prostě klasický dossier).

V instrukcích psali, že je potřeba to poslat 17 dní před prvním měsícem, na který se to žádá, ale já si připadal v pohodě, protože jsem to posílal začátkem dubna. Když se začal blížit konec (a navíc jsem měl před dovolenou, kterou jsem věděl, že přetáhnu do května), tak jsem trochu znejistěl a nakonec nevydržel a zavolal tam. Uklidnili mne, že žádost dostali, akorát je s ní nějaký problém, který musím jít vyřešit do nejbližšího kiosku a nejde to vyřešit po telefonu, nebo emailem. Jaký problém to je, mi ale neřekli.

Vyrazil jsem tedy do kiosku, shodou okolností poslední den před dovolenou, kdy jsem to mohl vyřešit. Naštěstí jsem našel jeden nedaleko od práce, kde měli do sedmi a tak se tam vypravil. Když jsem tam o půl sedmé dorazil, ještě to vypadalo v pohodě. Když za půl hodiny stihl chlapík vyřídit dva lidi a další ještě tři tam čekali, vypadalo to beznadějně. Ovšem stalo se něco, co jsem taky ještě neviděl. Chlapík, zjevně v dobré náladě, v sedm obešel všechny čekající, zeptal se jich, co potřebují a buď je poslal někam jinak (banální případy) nebo ty, co skutečně potřebovali něco vyřešit, nechal čekat, s tím, že je dodělá, i když to bude přesčas. Takže o půl osmé jsem se s k němu dostal, abych se dozvěděl, že ten zásadní problém, co nešel vyřešit po telefonu, bylo to, že jsem omylem do roku zahájení platnosti karty napsal svůj ročník narození. A v osm jsem měl už svoji novou roční šalinkartu a dnes jsem s ní poprvé jel a funguje!