Minulý týden jsem si zase, po krátké pauze, odskočil do Mnichova. Mám tam oblíbeného zákazníka a oblíbenou kolegyni. Schůzka od tří do pěti dávala šanci na poměrně bezbolestný let „na otočku“, což znamená, že člověk nemusí vstávat o půl páté ráno, nebo že nepřiletí o půlnoci - teoreticky. Navštívil jsem tedy stránky své oblíbené letecké společnosti, abych si udělal rezervaci. Normálně chodím na vyhledávače letenek, ale zjistil jsem, že na lety do Mnichova to v podstatě nemá smysl. S Air France letět nechci a tím pádem jiná volba není.
Tam jsem ovšem bohužel zjistil, že ranní let je sice v pohodě (odlet v 11:00 je tak akorát na to, aby člověk „nemusel vstávat o půl páté“), ale večer to nějak neklaplo. Optimální spojení v 19:15 bylo už plné a další let byl až ve 21:15. Nu což, řekl jsem si, aspoň se nezasekám na periferiku a do půlnoci snad budu doma. Mnichovské letiště (Terminal 2) je celkem příjemné, dá se tam najíst nebo jen tak posedět bez ztráty kytičky. (Proto je nutné nelétat s Air France, která létá z Terminálu 1, kde se stěží dá posedět o jídle už ani nemluvě.)
Po schůzce jsem se ovšem necítil na to, abych vyrazil do víru velkoměsta a tak jsem byl na letišti o dvě hodiny dřív a protože kolega letadlo na 19:25 do Marseille sehnal, přemýšlel jsem, co s načatým večerem. Takže když jsem zaslechl poslední výzvu pro odlet do Paříže ve 19:15, neváhal jsem a vyrazil na stojánku, jestli bych se tam náhodou ještě nevmáčkl. A byl jsem o to víc překvapen, když mi řekli, že ano. A bylo to grátis. Sice jsme měli trochu zpoždění, ale na druhou stranu pořád jsem byl o hodinu a půl v Paříži dříve, ale zase dost pozdě na to, aby hrozila nějaké výrazná zácpa. Pro jistotu jsem to hned po přistání zkontroloval na Google mapách, ale kromě krátké kolony na ohybu A1 těsně před Paříží, byla celá trase zelená.
V dobré náladě jsem vyrazil s očekáváním drobného zdržení a užíval si volnou silnici. Když jsem dorazil ke koloně v předvídaném místě, trochu mě zarazilo, že se postupně čtyřproudová dálnice zužovala na tři, dva, jeden až posléze dráha opustila dálnici úplně a vyvrhla nás na Saint-Denis. Už se mi to stalo jednou, takže jsem věděl, že nemám očekávat žádnou nápovědu. Prostě dálnice je zavřená, tak si jeďte kam chcete, nám je to jedno.
Věděl jsem, že se budu držet na západní straně, ale nevěděl jsem, jak velká je uzavírka. Nicméně, něco mi vnuklo dát si před cestou z letiště do držáku v autě telefon s připravenou navigací, přestože trasu znám dost dobře, a teď se to hodilo. Místo navigace jsem vygooglil uzavírky, kde jsem s hrůzou zjistil, že je zavřená nejen A1 až na periferik, ale také celý západní periferik. Což jsem vygooglil asi ve stejné době, kdy jsem se už přiblížil k periferiku a zjistil, že na něj nenajedu.
Bylo jasné, že nemá cenu se proplétat v uličkách okolo, takže jsem se skoro otočil a zamířil sem, což byl nejbližší most přes řeku. Plán byl, že pojedu podél druhého břehu po D7 (D není dálnice ale státní silnice - route départementale, dálnice jsou značené A - autoroute) v podstatě až domů. Bohužel, tu křižovatku na druhé straně jsem ale nedal, a uvázl na N315. To ovšem stále ještě nebylo ztraceno, protože jsem se tím vlastně namířil na A86, což je vlastně druhý městský okruh (první je periferik). Když pominu, že z N315 se na A86 v podstatě nedá odbočit, nakonec jsem se tam nějak dostal a už si to uháněl kolem Colombes a Nanterre na jih.
V mezičase jsem zjistil dvě věci - navigace, která naviguje zarputile zpátky na periferik, je k ničemu (dělaly to obě, jak Google, tak navigace zabudovaná v autě, která by teoreticky měla uzavírky zvládat, ale nějak je nezvládala), a druhak, ten výřez z mapy na telefonu, nebo na navigaci mi zdaleka nestačí na to, abych zvládl naplánovat trasu. Takže jsem to řešil spíš ad-hoc.
První ad-hoc nastal před tunelem. Západní tunel na A86 (10 km) je určitě zajímavý a jednou si ho stojí za to projet. Pro mě měl ovšem dvě nevýhody, je placený a vyúsťuje daleko za Versailles (tedy, nevyúsťuje, jde z něj i odbočit na A13, ale tím jsem si nebyl jist), což by se mi ne úplně hodilo (a navíc jsem si ho už jednou projel :)). Takže jsem uhnul na D173 s tím, že se pak napojím na A13, která mě vyhodí kousek od Boulogne-Billancourt, kde už to znám. Tento plán nepočítal s tím, že A13 do Paříže bude zavřená a místo na Paříž se ocitnu na silnici do Versailles.
Po krátkém zaváhání (a prohlídce rezidenční zástavby) se tedy vracím zpět na křižovatku a všímám si, že v tomhle směru je dokonce ukazatel objíždky. Naštěstí se příliš nevzdaluje od A13 a tak jen křižovatky a semafory ruší poklidnou, téměř půlnoční jízdu. Pak ještě netrefím správný výjezd (shodou okolností jsem tudy už několikrát jel a věděl jsem, že si musím dávat pozor, ovšem únava a podmínky mne přemohly), takže se ocitnu na druhé (špatné) straně řeky, ale to mi nemůže zabránit v tom, abych se, možná hapticky, ale vytrvale blížil k domovu. Po dvou hodinách a skoro 80 kilometrech, tam pak nakonec i dorazím. Škoda, že byla tma a pršelo, užil bych si to víc.
Dodatečně pak zjišťuji, že uzavírky na periferiku, po deváté večer, jsou poměrně obvyklé a byla to jen moje nezkušenost, že jsem se nepoučil před cestou. Správný kapitán se pozná podle přípravy. A kdybych to udělal, nejspíš bych volil úplně jiný přípoj na Paříž a východní periferik a možná si tak minimálně hodinu ušetřil. Tak snad příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat