Sám sobě holičem

Ten název sice zní divně, ale kdybych napsal "sám sobě kadeřníkem", měl bych z toho zase divný pocit. Takže nakonec došlo na lámání chleba, ale napřed ještě jednu novinku. A před ní ještě malou vsuvku. Poté, co jsem dopsal předchozí příspěvek, složila mne nějaká rýmička. Původně jsem myslel, že jsem jen unavený (což po odstrašující zpáteční cestě s Lufthansou nebylo nečekané), tak jsem si vzal v pondělí volno. V úterý v práci jsem ovšem nepookřál a ve středu už jsem byl kompletně vyřízen. Rýmička se změnila na prudkou rýmu s obligátní migrénou. Takže nezbylo, než jít ve čtvrtek ke svému oblíbenému doktorovi a kromě diskuse, gramatických a morfologických rozdílů mezi češtinou, polštinou a francouzštinou, probrat také můj zdravotní stav. Ten se nakonec vyřešil sám minulý víkend, takže v pondělí jsem byl opět v práci a tentokrát už skutečně jenom unaven. A také bez hlasu, což bylo zvláštní tím, že jsem si toho předtím nevšiml. Asi proto, že jsem nepotřeboval mluvit.

A teď ta novinka. Mám sporák. Koupil jsem ho od kolegy za 50 babek. Údajně ho používal jen pár měsíců před asi třemi lety, než se přestěhoval. Pak jej nechal u rodičů v garáži, kdyby se náhodou něco někde šustlo, ale protože se nikde nic nešustlo, tak tam ten sporák akorát ležel a sloužil jako odkládací prostor. Je tedy skoro jako nový. Jen škoda, že ho kolega před těmi třemi lety po poslední večeři neumyl. Na druhou stranu, co by člověk chtěl za 50 babek. S mojí hi-tech sestavou, co mám v Praze, se to sice srovnat nedá, ale ... nebudu se opakovat ... navíc ta sestava v Praze byla taky výrazně dražší. A je fakt, že na to, abych si ohřál fazole Heinz, nebo si příležitostně upekl tarte Tatin, nepotřebuji až takový hi-tech.

Kromě pár hodin strávených odstraňováním zbytků byla s instalací sporáku spojená ještě jedna věc. Potřeboval jsem koupit kabel, abych si ten sporák mohl připojit (speciální zásuvku na sporák mám). V Praze bych šel do elektra (což už moc vidět není), nebo do Hornbachu, Bauhausu nebo podobného kutilského obchodu. A naštěstí podobné obchody tady mají taky, jen se jinak jmenují. Zjevně vlna německých řetězců "pro váš dům, byt a zahradu" postupuje pouze na východ.

Takže jsem se v týdnu vydal do obchodu, který se jmenuje Castorama. Což sice zní divně, ale vypadá to dost podobně jako Hornbach, byť je to možná o něco menší. Shodou okolností, ten obchod, který jsem si vybral, byl na La Défense, což je jednak administrativní čtvrt, ale také zastávka metra, RER a nebo tramvaje T2 (která shodou okolností projíždí kolem mého domu). Jinak je to asi trochu z ruky, ale možnost vrátit se zpátky tramvají mě zaujala. La Défense je známá asi hlavně díky svému hranatému "oblouku" (Grande Arch), který jsem ovšem neviděl, protože jsem se celou dobu pohyboval výhradně v budovách nákupního centra Les 4 Temps  (což by se dalo přeložit jako "čtyři roční období"), kde také sídlí Castorama. Při zpáteční cestě jsem pak byl docela překvapen, že kolem tramvaje jsou poměrně malebné domy v různých architektonických stylech. Mám v plánu to prozkoumat pořádně až se naskytne další příležitost.

Další důsledek toho, že mám sporák je také to, že si mohu konečně začít plánovat kuchyň a tím pádem i řešit ledničku, která mi začíná trochu chybět. Původní řešení, s krabicí z Amazonu na balkóně, vzalo za své ve chvíli, kdy se denní teploty přehouply přes kritickou mez až na 20 až 25 stupňů (a v noci neklesly pod 15). Je fakt, že od té doby se trochu ochladilo, ale dlouhodobé skladování čehokoliv venku už nepřichází v úvahu. Byť jsem měl pocit, že pár sýrům, které jsem tam přece jenom nechal, ty vyšší teploty nijak neuškodily a ani šunka se nijak objektivně nezměnila. Testovat to nějak cíleně ovšem nehodlám.

Problém s ledničkou je totiž spíš problém s místem. Není ho tu mnoho a tak, pokud by se například ledničku dalo strčit pod dřez (místo myčky), nebo nějak jinak "udat", ušetřilo by to místo. Ale kvůli tomu je potřeba promyslet, kde co a jak bude, protože třeba právě teď jsem zjistil, že pokud bych dal ledničku pod dřez, nemohl bych mít sporák vedle v rohu. Ještě nějaký ten oříšek v tom tedy bude. Vzpomínám si, že v Praze jsem neměl kuchyň skoro tři čtvrtě roku (byť lednička tam byla provizorně zapojená dřív). A také si vybavuji, jak mě začalo rušit, když jsem tu ledničku zapojil.

S tím jak se oteplilo ovšem také přišel další problém - kam k holiči? Přesto, že jsem se už nějakou dobu nenápadně pídil po cenách a dostupnosti, předběžné výsledky průzkumu byly znepokojující. Vypadalo to, že pod 20 babek za stříhání se nedostanu. Minule jsem to zbaběle řešil tak, že jsem se nechal ostříhat v Praze, ale tohle zjevně nebyl dlouhodobě udržitelný postup. A za 20 babek už se dá užít větší sranda, než 20 minut u holiče. Průzkum v práci žádný zádrhel neodhalil, protože kromě jednoho kolegy všichni svorně přiznali, že k holiči (kadeřnici) nechodí a stříhají se sami.

Což byl poslední moment, který jsem potřeboval k tomu, abych se rozhodl. Když to dokázala Demi Moore v G.I.Jane, tak proč ne já. (Dlužno ovšem podotknout, že Demi Moore tam toho dokázala víc, třeba kliky na jedné ruce. Tak daleko jsem se zatím ještě nedostal.) Navíc se stejně už od vojny nechávám stříhat strojkem a druh účesu se liší pouze výškou použitého nástavce. V zimních měsících 9 mm, v letních 6 a v extrémních případech 4 mm. Navíc, strojky jsou tady poměrně rozšířené. Tak jsem si řekl, že si koupím v Auchanu za 40 babek tondeuse, což se mi vrátí po dvou ostříháních a navíc s tím bude i nějaká zábava.

To bych se ovšem před tím nesměl podívat na internet na nějaká doporučení. Tam jsem se totiž dozvěděl, že pokud chci, aby to byla zábava, nemohu si vzít nějaký low-end strojek za pár babek, ale pořádný hi-tech se speciálně tvarovanými lamelami z uhlíkových kompozitů a s lineárním motorem s elektronickou regulací. Čímž se bohužel původních 40 babek zněkolikanásobilo a těch stříhání bude potřeba o trochu víc, aby se ten strojek zaplatil. Ale když jsem zjistil, že můj oblíbený Amazon to je schopný přivézt ještě tentýž den večer (což bylo včera - v sobotu), nebylo co řešit. Chlapík z rozvážky si sice dal načas, ale aspoň to našel a tak jsem kolem půl jedenácté večer měl strojek doma.

Je to fakt docela zábava. Akorát kolem uší na zaholování jsem neměl úplně jistou ruku, takže budu muset počkat, až to troch doroste :).