Paris charmante

Kamarádka se mne jednou ptala, jestli jsou Francouzky skutečně tak šarmantní, jak se říká. Je fakt, že do té doby jsem to nějak zvlášť nezkoumal, a ani jsem toto rčení neslyšel, nicméně po návratu do Paříže, jsem si na to začal dávat pozor. Je potřeba ovšem také říci, co přesně se tím šarmantní myslí. Pokud je to chování, potažmo vystupování, tak jsem si ničeho nevšiml, chovají se úplně normálně jako třeba Češky. Pokud je tím myšleno oblečení (nebo vzhled), tak se tady drobné rozdíly najdou, ovšem asi bych je neoznačil za šarmantní. Před tím, než se o nich zmíním, bych se ale rád zmínil o tom, zda jsou Francouzi šarmantní. A na to je odpověď jednoduchá, z jakéhokoliv úhlu pohledu - nejsou. Možná ale, kdybych vypadal jako Audrey Tautou, měl bych jinou zkušenost :).

Třeba zrovna oblečení typického Francouze je tak nenápadité, že si skoro připadám, jako za totáče. Pro normálního jedince v pracovním procesu, který sedí někde v kanceláři, je v podstatě standardní oblečení dané kombinací:

• černých polobotek do špičky (na ty špičky si tady dost potrpí),
• černými kalhotami (k obleku či nikoliv),
• černým krátkým vlněným kabátem (pod kterým je dovoleno mít sako od obleku, nebo nikoliv) a
• černou taškou na notebook přes rameno, nebo aktovkou.

Pod sakem je pak vhodné mít světle modrou košili s tmavomodrou kravatou. Pokud tedy nevíte, jak se obléci na případné jednání s francouzským partnerem, tak takhle (tedy ne).

Základním doplňkem je pak smartphone (pokud možno iPhone), ale může být i Samsung, nebo HTC se sluchátky v uších (sluchátka přes uši nosí jen studenti, případně dámy s kožešinkou, aby jim nebyla zima na uši a nebo asociálové) a pak také v chladnějších měsících šála (uvázaná na oběšence) v sofistikovaných barevných kombinacích jako např. šedo, černá, tmavo šedá, nebo černá, tmavo šedá, černá, případně nějaká jiná barva (pokud je to odstín šedé). Bonviváni pak mohou vzít i křiklavou šedou, hnědou a  černou, nebo dokonce hnědou, fialovou, černou. Dovedete si představit, jak to ráno vypadá v šalině.

Samozřejmě studenti, nezaměstnaní a různá etnika jsou vždy trochu mimo, ale jinak je jedno jestli to je Ind, Arab, Afričan, Asiat nebo míšenec, pokud pracuje v kanceláři, obléká se tak, jak je popsáno výše.

No a u holek (v pracovním procesu) je to v oblečení podobné jako u chlapů, jen s tím rozdílem, že mají větší variabilitu v kalhotách (jsou vidět i barvy jiné než černé) a tím pádem i v barvě bot. O výjimkách platí totéž, jako výše. Pravděpodobnost, že potkáte na ulici někoho, kdo vypadá, jako by přišel z přehlídky Versaceho, je asi stejná, jako že se vám to podaří v Praze, tedy setsakra malá (v Brně je to asi ještě a pár řádů nižší). Je ovšem fakt, že holky si dávají záležet a dotahují i ty detaily, co pánům většinou ujdou. Nakonec je to sice nuda, ale taková sladěná nuda. Takže když pak vidím v šalině holku v červeném kabátku, je to zjevení (před pár dny se mi to stalo, a navíc to byla une belle française). Člověk by řekl, tak rasově, národnostně a kulturně promíchané město, jako Paříž je, bude mít určitě v módě spoustu trendů a inspirací právě z toho obrovského kulturního přetlaku, který je všude vidět.

Když člověk potká v Praze černocha, Inda, Asiata, ani ho nenapadne, že je to Čech. Aniž by měl nějaké rasistické předsudky, ale prostě proto, že je to tak výjimečné, je automaticky považován za cizince. V Paříži je to přesně naopak. Bez ohledu na to, jak člověk vypadá, apriori je vždy považován za Francouze, protože jsou na to všichni zvyklí. Pro mne to je rozhodně zajímavá zkušenost a příležitost vidět tohle prolínání kultur naživo.

Zrovna jsem si včera pouštěl kousek mého oblíbeného filmu, který tohle (byť nepřímo) krásně vystihuje. A to jednak dějem a jednak tím, že se v něm mluví na střídačku francouzsky, španělsky, anglicky, katalánsky, (a asi i dánsky a německy) a působí to přitom naprosto přirozeně a člověk si říká, jak by to bylo super, kdyby si takhle mezi sebou cizinci rozuměli.

A ještě k tomu chování (např. v šalině). Pokud vám obyvatelé Prahy (záměrně nepíšu Pražáci :)) přijdou uspěchaní, neosobní, nebo arogantní, tak v Paříži je to podobné, jen to odpovídá velikosti města. Nevím jestli to souvisí s velikostí, ale mám pocit, že stádo zabíjí rozum (nebo čím se normálně člověk řídí). Já jsem na to z Prahy zvyklý, takže mne to nějak zvlášť nerozhodilo, ale zamrzí to. Co je ovšem rozdíl, že pokud dojde např. ke kontatku, nebo obecně k nějaké interakci, proběhne to většinou velice kultivovaně. Všichni si navzájem řeknou Excusez moi, nebo Pardon monsieur (madame) a vzápětí se rozejdou se stejným neosobním výrazem ve tváři, jako měli předtím.