Procès-verbal

Párkrát jsem se snažil zjistit, jak je na tom francouzština se slovní zásobou v porovnání s jinými „sousedními“ jazyky, protože mě kolegové v práci pořád přesvědčují, jak je jejich jazyk bohatý a plný nuancí. Zvláštní, že se mi žádnou srovnávací studii v tomhle směru na internetu najít nepodařilo, a pokud jsem nějakou našel - týkající se slovní zásoby - tak většinou tvrdila, že právě ten vlastní jazyk je nejbohatší a ty ostatní jsou „chudé“. Vypadá to, že jazykovědci trpí často komplexem vlastního jazyka. Přesto mám o bohatosti francouzštiny své pochybu, které se připomenou vždy, když se snažím z kolegů dostat nějaké francouzské slovo a oni přijdou na to, že žádné takové ve francouzštině nemají.

Přesněji řečeno, francouzština je nejspíš bohatá se všemi archaismy a teoretickými časy, navíc, poměrně dost anglických slov má svůj původ ve francouzštině, ale v běžné mluvě a popisování běžných věcí občas překvapí poměrně krkolomnými konstrukcemi. Třeba posilovna je salle de remise en forme (doslova „místnost k navrácení do formy“). Často se také stává, že francouzská slova mají několik významů, často zcela nesouvisejících. Takže například vol znamená let, nebo krádež. Nebo tirer znamená střelit, táhnout, nebo sázet (text). Nebo rapport může být poměr (a to v obou významech toho slova - jako vztah osob a jako poměr dvou veličin), nebo zpráva.

Pak jsou ve francouzštině slova, u kterých i sami Francouzi přiznávají, že jsou neintuitivní. Jedním z nich je procès-verbal, který označuje oficiální zápis, přestože to vypadá, že by mohlo jít o něco mluveného. Například po schůzi SVJ dostanou všichni ze schůze procès-verbal. Nebo při vracení mého starého služebního auta se mnou chlapík z leasingovky sepsal procès-verbal o předání. Další příležitost, kde se dá narazit na procès-verbal, je zápis výpovědi na komisariátu (policie), což jsem si sám vyzkoušel před pár dny.

Celá situace začala poměrně nevinně tím, že jsem si objednal pár věcí na Amazonu o odjel na týden na služebku. V týdnu mi balíčky došly. Alespoň podle Amazonu a pošty a já, když jsem se v pátek večer vrátil, jsem je ve schránce nenašel. Dopisy tam ovšem byly, takže jsem v sobotu nelenil a vyrazil na místní poštu, aby se mrkli, jestli je tam někde nezapomněli. La Poste funguje podobně jako Česká pošta, akorát je pokročilejší v technologiích, ale zato v tom občas mají o to větší chaos. Nicméně pošťák na poště mi potvrdil, že mi oba balíčky doručili do schránky, a že prý mám někam zavolat a podat reklamaci. Což mi bylo divné, tak jsem tam sice zavolal a podal reklamaci, ale zároveň se zeptal sousedky, co je ve výboru, jestli neměl někdo v domě podobný problém.

Ukázalo se, že měl. Údajně někdo v inkriminovaný týden vykradl poštovní schránky. To samozřejmě zcela změnilo situaci, takže mě pak nepřekvapilo, když mi z La Poste volali, že moje zásilky byly skutečně doručeny. Na druhou stranu mě překvapil Amazon, který mi vrátil bez řečí peníze, poté, co jsem jim signalizoval, že jsem nic nedostal, a to i přes reklamaci na poště. Tak jsem to objednal obratem znovu s doručením na odběrní místo.

Druhá věc, která mne překvapila, že se někdo rozhodl vykrást schránky zrovna u nás, když máme všude nainstalované kamery a říkal jsem si, jak to asi udělal. Nejjednodušší, jak to zjistit, bylo se podívat rovnou na záznam. Pokud by ovšem člověk věděl, kdy přesně se to stalo. Vznesl jsem tedy v emailové diskusi se sousedy dotaz, zda je možné záznamy z kamer vidět. Na což soused, co je má na starosti, odpověděl, že když mu dám USB klíč, tak mi je na něj nahraje. Rozhodně prý ale mám jít na komisariát podat oznámení o přestupku (porter une plainte - doslova „vznést stížnost“) o tom, že mi vykradli schránku a trvat na tom, že máme k dispozici videozáznam. Což nebylo úplně zřejmé, protože ho zatím nikdo neviděl, ale věřili jsme, že to tam někde bude.

Protože moje zkušenosti s podáváním oznámení na policii byla do té doby poměrně omezená (jednou jsem byl na policii v Praze, když mi ukradli zpětné zrcátko u auta) a ve Francii žádná, zkoušel jsem v rámci teoretické přípravy najít na internetu nějaké návody. A přitom jsem našel možnost podat pré-plainte, což byla v podstatě výpověď po internetu, kdy si člověk vyplnil formulář sám a nakonec uvedl, kdy by si přál se zastavit na policii, aby to osobně zpečetil. Chápu, že se tím ušetří spousta času, kdy se vyplňují rutinní údaje, jako kde dotyčný bydlí, jeho nacionále, případně, co se mu vlastně stalo. Protože jsem byl zase na služebce a vrátil se až ve čtvrtek a podle sousedů to bylo zjevně urgentní, vyplnil jsem pré-plainte o půlnoci ze čtvrtka na pátek s tím, že bych to rád na policii dořešil v pátek odpoledne.

Vzal jsem si na pátek práci z domu a čekal, kdy mi zavolají z komisariátu. Když ale pořád nikdo nevolal, a už se nachýlilo odpoledne, vyrazil jsem iniciativně do jámy lvové sám. Před komisariátem mě zastavil chlapík se samopalem a prohledal mi batoh, protože máme pořád stav nejvyššího ohrožení atentátem. Našel ale jen láhev vody, neboť zrovna udeřila extrémní vedra s 35 stupni ve stínu, a pustil mě dovnitř. Tam mě začala vyslýchat starší paní, co vypadala jako vrátná a podle tetování na levém předloktí bych tipl, že měla bouřlivé mládí. Pak se mě vyptávali další dva policisté, a nakonec se mě ujal jeden, který tam všechny pořád obíhal, ať prý si sednu a počkám, až na mě dojde řada. Všichni totiž byli zaneprázdnění vypisováním oznámení lidí, kteří přišli přede mnou, a kteří nevyužili možnosti internetu jako já.

Takže si tak sedím v čekárně a pozoruji podezřelé osoby, které přicházejí a odcházejí, a v tom mi někdo volá ze skrytého čísla. Bohužel, ve Francii, telefonáty, na které člověk čeká, přicházejí často ze skrytého čísla. Asi nějaký národní zvyk. Takže to zvednu a dozvím se, že moje pré-plainte je vyřízena a že se mohu dostavit na komisariát. Trochu vyvedu chlapíka na druhé straně z míry tím, když mu oznámím, že tam už jsem a čekám v čekárně, na což chlapík odpoví, že se tam teda sejdeme. V mezičase za mnou přijde ten pobíhající policista s nabídkou, že se mnou nemohou sepsat oznámení, protože jsou všichni přetížení, ale že bychom to mohli udělat jinak. Jak jinak se ale nikdy nedozvím, protože mezitím dorazí ten, co mi telefonoval, a vyzve mě, abych podepsal výpověď (procès-verbal) asi šestkrát a nevypadá, že by se se mnou chtěl nějak zvlášť bavit. Protože navíc vypadá jako hubenější verze The Rocka, tak neoponuji, ale i tak zmíním, že mi sousedi kladli na srdce, abych mu bezpodmínečně zdůraznil, že máme v domě video. Když si pak ale přečtu později výpověď, co jsem podepsal, tak zjistím, že to tam už je uvedené, dokonce na třech různých místech.

Mezitím soused, co má klíče, po detektivní práci, našel dvě videa, ze dvou dnů, z inkriminovaného týdne, kdy nám vykradli schránky. Překvapivě ovšem, se dvěma různými zloději. Což ovšem neověřenou informaci, kterou přinesl další soused, že původního zloděje už chytili, stavělo do úplně nového světla. Skoro to vypadá, že si k nám do domu chodí vybírat schránky kde kdo. O to víc je zarážející, že jim při tom nevadí, že je snímají tři barevné kamery ve full HD. A to, kromě těch kamer, máme na dveřích velkou nálepku, že je objekt střežen. Pozorovat pak zloděje, jak si nasadil gumovou rukavici, aby nezanechal otisky, a jak se snaží působit nenápadně, je svým způsobem bizarní.

Na druhou stranu ovšem, vykrást francouzské schránky je tak jednoduché, že i méně inteligentní zloděj si na to může troufnout. Schránky totiž mají otevírací čelní stěnu, která kryje celý blok asi třiceti schránek, kterou normálně pošťák otevře, aby mohl lidem do schránek dát balíčky, co neprojdou štěrbinou na dopisy. Tenhle klíč bude nejspíš stejný pro všechny schránky ve Francii (jinak by pošťáci s sebou museli tahat vagón klíčů), takže dostat se k němu asi nebude tak složité. Co mne naopak překvapilo, že jeden zloděj měl i bezkontaktní klíč k domu, kterým si otevřel. Budu se na to v práci muset podívat, jak jednoduše se dá naklonovat.

Každopádně, když jsem zjistil, že zloději jsou dva (a zjevně každý jiný) a chytili jen jednoho, pokusil jsem se odklonit, resp. zachytit, další zásilku, která byla už na cestě tak, že jsem napsal na La Poste email, že bych rád, aby mi zásilku nedoručovali, ale nechali ji na poště, že si ji vyzvednu. Druhý den mi došla odpověď, že dostali moji žádost, ale že s tím nemohou nic dělat, protože balík je na cestě a že si mám počkat, až dojde na další překladní místo, a poslat žádost znovu. Protože už jsem tu ale nějaký pátek, nenechal jsem se tím odradit a zavolal obratem na zákaznickou linku.

Zákaznická linka La Poste se ovšem nedá snadno. Jednak se první ozve automat, který člověka vyzve, aby jednou větou popsal, co potřebuje. Zkusil jsem „sledování zásilky“. Pak to řeklo něco, jako „nyní stiskněte na telefonu mříže“ a když jsem to nestiskl dostatečně rychle, hovor se rozpojil. La Poste se podařilo zavést QTE do zákaznických služeb. Volám tedy znovu a nyní již připraven, tisknu mříže během desetiny sekundy a dostávám se do dalšího kola. Mám prý říci první dvě písmena sledovacího čísla. La Poste totiž ve své osvícenosti zavedla sledovací čísla, která mají na druhé pozici písmeno, což se nedá zadat na numerické klávesnici telefonu přes tónovou volbu, takže se to musí říci. Automat dokonce napovídá, že např. mohu říci „osm vé“. Mám 8G, takže říkám „osm gé“, ale bohužel napoprvé to nedávám a hovor se rozpojuje - další život v háji.

Vytáčím tedy znovu a napotřetí procházím i přes 8G a tak přidám zbytek čísla přes klávesnici. V průběhu konverzace automat ještě chce, abych různé informace potvrzoval nebo upřesňoval tím, že řeknu „ano“, nebo „ne“, takže pro nezaujatého pozorovatele musí takový hovor vypadat docela záhadně. Nicméně, když nakonec všechno potvrdím, případně vyvrátím, se dozvídám, že balík je na cestě a hovor se rozpojuje. „Sledování zásilky“ nebyla zjevně správná volba. Na čtvrtý pokus tedy zkouším „změna adresy doručení“ (nebo něco v tom smyslu) a to mě, po dalších potvrzeních a vyvráceních, přepojuje na živou osobu. Něco jako „stiskněte mříže pro spojení s pošťákem“ systém nezná.

Takže poté, co jsem si pokecal s jednou pošťačkou a jedním pošťákem, mi ten druhý slíbil, že to rozhodně nebude problém, nechat balíček na pobočce a tam jsem si ho pak nakonec také vyzvedl. Škoda, že se jim nepodařilo tohle zohlednit v tom automatickém systému, co vyřizuje emaily. Počítám, že jejich umělá inteligence ještě není pořádně naučená, nebo ji zmátl můj košatý sloh, kterým se v podobných případech vyjadřuji v emailu. Další balíček jsem ovšem pro jistotu zase nechal poslat na odběrní místo.